°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Nevyhnutelné 06

3. srpna 2017 v 14:00 | Aki-ttebayo!^^ |  povídky for you
Tak a je tu další díl...s tímhle jsem měla trošku problém :/ A strašně moc se omlouvám, že je o týden později. Ale minulý týden jsem byla naprosto vytížená a vůbec jsem neměla čas a nějak jsem se s tímhle dílem zasekla :( Takže prosím, omluvte moje hrubky a...nezáživnost tohoto dílu. Řekla bych, že je za tím ze všech "nejslabší", co se týče děje a tak...takže asi neočekávejte nic moc, ale já se potřebovala trošku pohnout někam, kam potřebuju...XD Chápete, jak to myslím, ne? XD Prostě tohle je takový...uhm..."filler" by se dalo říct XD





Probíhala jsem labyrintem chodeb až ven. Ale tam jsem se nezastavila. Utíkala jsem dál, daleko. Věděla jsem, kam běžím. Zpátky domů. Tady pro mě už stejně nic nezbylo. Bylo mi jedno, jestli se vydají za mnou, jestli mi budou v patách a budou se mě snažit přivést zpět, třeba i násilím. Prostě jsem utíkala a všechno mi bylo jedno, protože moje srdce se roztříštilo na milion malých střípků. A tam někde hodně hluboko v sobě jsem cítila strach. Strach, že už ho nikdy neposkládám zpátky.


_____________________________________________________




"Tsunade-sama." mírně jsem se uklonila.
"Sayuriko! Ráda tě vidím po...po roce!?" usmála se na mě, když vzhlédla od papírů. "Mise byla úspěšná?"
Kývla jsem a zrovna když jsem se nadechla a chystala se jí odpovědět, ozvalo se klepání na dveře.
"Dále!" zakřičela Tsunade. Do dveří vešel Kakashi s knížkou v ruce, hleděl do ní.
"Tsunade-sama, mám pro vás ty-" zarazil se, když vzhlédl. "Tak já přijdu jindy."
"Ne, Kakashi-"
"To je v pořádku. Hlášení mohu podat zítra..stejně bych se ráda konečně pořádně vyspala..po té cestě." usmála jsem se na Tsunade. Ona mi na to jen kývla a propustila mě. Když jsem za sebou zavírala dveře, zaslechla jsem ještě Kakashiho hlas.

Domů jsem nespěchala. Pomalu jsem procházela Konohou a celou si jí prohlížela. Vůbec se to tady nezměnilo..ale je pravda, že tak dlouho jsem zase pryč nebyla...Jen-
"MeiLin!?" Hm? Někdo mě volal? Rozhlédla jsem se, ale nikde poblíž nebyl nikdo povědomý. Asi se mi to zdálo, asi už mám-
"MeiLin!" Zase? "Tady, za tebou.." Otočila jsem a tam stál-
"Kakashi?"
"Tak už jsi zpátky." usmál se na mě, zavřel svou knihu a zastrčil si jí do zadní kapsy.
"Mhm..jo...konečně." pousmála jsem se na něj.
"Spěcháš domů, nebo si dáš-"
"Jsem fakt unavená. Cestovala jsem několik dní v kuse...Víš, vyskytli se nějaké komplikace a-"
"Tak se zítra uvidíme u Hokage-sama...pak tě zvu na ramen." usmál se na mě se zavřenýma očima a zmizel v oblaku kouře.
Kakashi....usmála jsem se v duchu.

Doma jsem padla do postele, a i přesto, že jsem byla unavená, jsem si lehla, zírala jsem do zdi a plakala jsem...až jsem se uplakala ke spánku.


RÁNO U TSUNADE:

"Takže Akatsuki mají oficiálně 9 členů. Orochimaru již není součástí a jednoho ze členů jsme zabili, když unesli Gaaru. Kolik jich mají neoficálně nevím, protože-" přerušilo mě otevření dveří.
"Ahahah...promiňte, asi jdu pozdě." řekl Kakashi, s úsměvem se zavřenýma očima, zatímco se jednou rukou drbal za krkem a v druhé svíral tu svou úchylnou knihu. "Byl jsem-"
"Jdeš pozdě, Kakashi!" křikla Tsunade a na čele jí začínala vybíhat "vzteklá žíla", jak jsme tomu říkali. "Žádné výmluvy nechci slyšet! Sayuriko!" Nadskočila jsem, když mě okřikla v zápalu vzteku.
"J-jistě..Ehm.." odkašlala jsem si. "Kde jsem to byla? Oh, už vím! Takže kolik je neoficálních členů nevím, Akatsuki si najímají spoustu ninjů, aby pro ně špehovali, nebo zabíjeli..ale většinou nezůstane nikdo z nich naživu, potom co...co splní svou práci. O členech toho nic moc nevím, nejsou zrovna přátelský a ukecaný. Na mise sou rozděleni do stálých partnerů po dvou, takže mezi sebou moc nekomunikují. Začnu Deidarou. Ten byl v týmu se Sasorim. Je z Kamenné a používá výbušný jíl. Na rukách má něco jako "ústa", do kterých vloží svůj jíl, promíchá ho se svou čakrou a tadá! Výbušnina je na světě. Je horkokrevný, snadno se urazí a dá se lehce vyprovokovat, ale nepodceňovala bych ho. Deidara je v týmu s Tobim. O něm nevím téměř nic, nic o jeho schopnostech ani jak vypadá, neustále nosí masku. Pak je tu Hidan a Kakuzu. Hidan je z vesnice Skryté v Horkých pramenech. Jako zbraň používá tří-čepelovou kosu. Vykřikuje o sobě, že je nesmrtelný, ale nevím, co je na tom pravdy. Kakuzu je velmi silný a stará se o finance Akatsuki. Jeho vzhled je...tajemný. Nevím, jak ho popsat, půlku obličeje má většinou schovanou. Dále je tu Zetsu, vypadá jako kytka...kaktus řekla bych. On je něco jako špeh, je to senzorický typ..a jako by měl v sobě dvě osobnosti a popravdě tak vypadá i navenek, kromě toho, že je to kaktus. Potom je tu Kisame a...Itachi. Kisame Hoshikagi je z Mlžné, jeden z bývalých Šermířů a Itachi..no, to víte. Potom je tu Konan s Peinem. Pein je vůdce Akatsuki, ale o těch nevím vůbec nic. Akatsuki mají několik skrýší, a Pein s Konan snad nikdy nejsou přítomní." odmlčela jsem se a zkoumala jsem výraz Tsunade. "Já vím, za tu dobu to není nic moc, ale-"
"Ne, i když je to málo, je to dost. Každá informace dobrá a důležitá. Děkuji." kývla jsem na Tsunade a šla jsem pryč. Pořád jsem i přes to musela podat i píšemné hlášení.

"MeiLin.."
"Kakashi?" otočila jsem se na něj, byla jsem zrovna uprostřed cesty zpět do mého bytu. "Děje se-"
"Dlužíš mi oběd."
"C-cože?"
"Včera jsi mě vcelku odbyla, takže....Ichiraku?" řekl a rovnou se vydal tím směrem. Asi mě nikdy nepřestane udivovat. Hlavně to, že když s někým mluví, tak přitom pořád čte tu..tu....Jak to dělá? Jak může vnímat člověka, komunikovat s ním a přitom si číst? Vždyť-
"To mě chceš odbýt i dneska?" ozvalo se z ničeho nic za mnou. Vykřikla jsem leknutím a otočila se na něj. Moc...blízko...zčervenala jsem. Jeho obličej byl milimetry od mého. Odtáhla jsem se od něj a odkašlala si.
"Já..no...víš..." zaklapnul knížku a podíval se na mě.
"Dlouho jsme se neviděli." usmál se na mě. "Jsem rád, že jsi se vrátila v pořádku."
"Kakashi..." zašeptala jsem.
"Jen jsem chtěl...popovídat si s tebou jako-"
"Dobrá! Dobrá! Jdeme!" vykřikla jsem, abych zastavila to jeho mrmlání. Nechtěla jsem si to přiznat, ale dostával mě do rozpaků. Instinktivně, aniž bych si to uvědomila, jsem ho chytila za ruku a táhla ho k Ichiraku. Za sebou jsem jen slyšela, jak se zasmál. Zakroutila jsem nad ním hlavou, ale pousmála jsem se.

"Takže on udělal ze spaní Rasengan a trefil s ním Yamata?" chechtala jsem se na plné kolo.
"Jo, ještě, že jsem si vzal špunty do uší." Tomu jsem se začala smát ještě víc.

Potom mě Kakashi doprovodil domů, až ke dveřím.
"Děkuji za dnešní den, bylo to...po dlouhé době něco jiného. Jsem šťastná. Bavila jsem se. A nemusel si mě doprovázet až sem, ale děkuji." usmála jsem se na něj lehce. Otočila jsem se a už jsem brala za kliku u dveří, když mě Kakashi naprosto zaskočil.
"Takže...ty jsi teď vdaná?"
"C-co-cože?" vytřeštila jsem oči a otočila se znovu na něj. "J-jak jsi-"
"Pruh na prstě od prstýnku."
"Oh..." podívala jsem na svůj prst a měl pravdu. Byl tam mírně patrný pruh od nošení prstenu. Na první pohled by jsi toho nikdo jen tak nevšiml, ale po bedlivějším prozkoumání.
"Je to Itachi, že?" vytrhl mě z mých myšlenek. Podívala jsem se mu do očí.
"Jak-"
"Znám tě, MeiLin...I tvou minulost. On tu vždy byl." řekl, když se dotkl rukou mého srdce. Vyrazil mi tím dech. Potom jeho ruka přejela pomalu na mou tvář. Přitáhl si mě pomalu blíž, rty se skoro dotýkal mých.
"Já si tvé srdce získám zpátky." zašeptal, než mě políbil.
 


Komentáře

1 Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 14:59 | Reagovat

Aki chan je Hustý lúbi se mi to je to fakt skvelé [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  :D  :D  :D  :D  :D

2 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 3. srpna 2017 v 19:22 | Reagovat

Dokonalý!!! a co dál a co dál??? :P :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.