°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Nevyhnutelné 05

20. července 2017 v 14:00 | Aki-ttebayo!^^ |  povídky for you
Upsala jsem si na sebe šibenici...fakt jo! XD Mít povídku teprve rozepsanou a hned jí nechat uveřejnit....Vůbec jsem nestíhala a pořád jsem odkládala psaní dalšího dílu s tím, že mám ještě hááfooo času a ono najednou BUM! XD A čas nebyl XD Minulý týden jsem měla strašný fofry..doktory a moje prdelka malá měla 1.narozeniny^^ Hrozné, jak ten čas letí :/ Noo..takže jsem ten díl splácala tak nějak narychlo včera večer XD Heh...ale už jsem ho měla dýl v hlavě, takže to nebylo tak hrozný a myslím, že se to docela povedlo a dá se to i číst XD

P.S. Omlouvám se za hrubky, ale nechce se mi to po sobě číst..jsem na to moc líná XD



_______________________________________________


"Itachi-"
"Miluji tě, Sayuriko." přerušil mě, když se na mě otočil a podíval se mi hluboce do očí. Tentokrát jsem cítila teplo u srdce. Cítila jsem, viděla jsem to v jeho očích, že jeho vyznání bylo skutečné a upřímné.

Bylo to krásné. Nikdy jsem nečekala, že se něco takového stane. Když jsem se nad tím zpětně zamyslela, nad svými pocity, ani v nejmenším by mě nenapadlo, že zrovna on a já. Vždyť kam až moje paměť sahala, mé srdce patřilo někomu jinému. I když Itachi byl také vždy součástí mého srdce, mé duše. Byl to přítel. Vždy to byl pro mě jen přítel. Ale s postupem času, aniž by mi to vlastně mně samotné došlo, byl vždy něco víc. Ale tam někde v hloubi duše jsem věděla, že i přes to všechno, jakým mi byl Itachi přítelem, co pro mě kdy udělal, i přesto jsem věděla, že mé srdce je rozdělené na dvě části, a že ta jedna část patřila někomu jinému.

Leželi jsme spolu vedle sebe, na louce nedaleko skrýše, schováni ve vysoké trávě. Bylo poledne. Pozorovali jsme mlčky oblohu, užívali si přítomnost jeden druhého, zatímco se každý z nás utápěl ve svých vlastních myšlenkách. Konečně jsme mohli být spolu. A sami. Byla to vzácná chvíle. V poslední době jsme spolu dohromady moc času netrávili. Každý jsme měli jiného partnera a oba jsme byli neustále na misích. A když se nám poštěstilo, že jsme mohli být aspoň chvíli spolu, Vždy se k nám nachomýtl nějaký člen našeho gangu. Téměř nikdy jsme tedy nebyli o samotě. Krom pár nocí strávených sem a tam spolu. Proto jsme se rozhodli se trochu vzdálit a užívat si náš společný den volna, náš společný klid. Vlastně to byl Itachiho nápad, za coč jsem nesmírně vděčná.
Z ničeho nic mě Itachi vytrhnul z mých myšlenek, když mě vzal za ruku. Chvíli mě tak držel a prohlížel si naše propletené prsty. Pak mě na okamžik pustil a cosi mi navlékl na prst. Podívala jsem se na svou ruku. Na levém prstu se proti sluníčku cosi zatřpytilo. Otočila jsem svou ruku, abych si to mohla prohlédnout. Vykulila jsem oči, zatajil se mi dech, a podívala jsem se na Itachiho.
"Pojďme se vzít."
Usmála jsem se na něj se slzami v očích, několikrát jsem jen přikývla a přivinula se mu k hrudi. Neměla jsem a nevěděla jsem v tu chvíli, co říct. Byla jsem v šoku a pčekvapená a chtělo se mi radostí brečet. Po nějaké době jsem byla konečně zase šťastná. Jedna část mě jako by celou dobu chyběla. Ale teď jsem byla konečně celá.


O NĚKOLIK MĚSÍCŮ POZDĚJI:

Manželské soužití jsem si tedy představovala úplně jinak. Hlavně jsem nikdy nepočítala s tím, že svého muže téměř vůbec neuvidím. Za to nám ale každá chvíle strávená po boku toho druhého přišla drahá a oba jsme si vážili každé společně strávené minuty. Až na těch pár posledních.

"Sayuriko."
"Hm? Děje se něco?" podívala jsem se na svého manžela. Už jen to oslovení mi napovědělo, že se bude jednat o něco vážného. Což mi následně potvrdil i výraz jeho tváře, když jsem na něj pohlédla.
"Měla by jsi se vrátit zpátky do Konohy." řekl vážně.
"O čem to mluvíš?" nevěřila jsem tomu, že slyším dobře, co říká.
"Už jsi toho o Akatsuki zjistila poměrně dost." řekl. "Nemám pravdu?" dodal po chvilce ticha.
"Co to-"
"Už od začátku vím o tvé misi. Pravý důvod, proč jsi se přidala k Akatsuki."
"Proč si za celou tu dobu nic neřekl?"
"Bylo to tajné, ne?" lehce se usmál. Uchopil mou tvář do svých dlaní a něžně mě pohladil prstem.
"Tak proto jsi mě ze začátku pořád odháněl a posílala pryč..." zamrlala jsem si spíše pro sebe. Můj pohled klesl k zemi. A já byla tak naivní a myslela jsem si, že mě chce chránit....Přeci jen ho po všech těch letech zcela neznám. A to jsem si myslela, že teď, když jsme...
"Proč teď? Po tom všem...proč tak najednou? Proč mě od sebe odháníš pryč? Proč?"
"Už jsme o tom mluvili, Sayu..." řekl melancholickým hlasem, uchopil mě za bradu a jemně mi zvednul obličej, abych se mu dívala do očí.
"Myslíš-"
"Ten den se pomalu, ale jistě blíží."
"Nemusí to tak být. Vždyť si s ním můžeš promluvit...Můžeš mu říct pravdu! Můžeš-"
"Já to ale takhle nechci. Už jsme o tom mluvili. Prosím, pochop. Snaž se tomu porozumět...Porozumět mně. Mým myšlenkám, mým pocitům. Navíc oba víme, že i kdyby k tomu nedošlo, stejně bych zemřel. Vybral jsem si to. Já už se s tím smířil. Teď to musíš už jen přijmout. Má smrt je nevyhnutelná. Snažím se tě na to připravit už delší dobu. Vím, že jsi tvrdohlavá, ale já to musím udělat, už jen pro své vlastní dobro...-"
"TY SOBČE! TY JSI...TY JSI...TAKOVÝ SPROSTÝ SOBECKÝ HAJZL!!!" křičela jsem na něj vzteky se slzami v očích. "A JÁ SI MYSLELA, ŽE...ŽE...TAK PROČ JSI SI MĚ K SAKRU BRAL, TY BASTARDE?!!!" zlostně jsem mu bušila pěstmi do hrudi. Snažil se mě vzít za ruce, přitáhnout k sobě a obejmout mě, ale já ho vší silou odstrčila a rozběhla se pryč. Pryč odsud. Pryč od všeho.

Probíhala jsem labyrintem chodeb až ven. Ale tam jsem se nezastavila. Utíkala jsem dál, daleko. Věděla jsem, kam běžím. Zpátky domů. Tady pro mě už stejně nic nezbylo. Bylo mi jedno, jestli se vydají za mnou, jestli mi budou v patách a budou se mě snažit přivést zpět, třeba i násilím. Prostě jsem utíkala a všechno mi bylo jedno, protože moje srdce se roztříštilo na milion malých střípků. A tam někde hodně hluboko v sobě jsem cítila strach. Strach, že už ho nikdy neposkládám zpátky.


________________________________________________


Tak co, líbilo? Měli jste slzičky? XD Nebojte, tady to ještě nekončí...vidím to asi ještě tak na dva, možná tři díly!? XD
 


Komentáře

1 Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ | E-mail | Web | 20. července 2017 v 14:40 | Reagovat

Ooooooooooooooch Aki chan bolo to skvelé napsané :D teším se na ďalší dílek

2 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 20. července 2017 v 21:49 | Reagovat

Propána!!! A já myslela, že už další díl nebude :D :D
Je to tak napínavé!!! Moc se těším na další díl!!!
A hlavně, kdo je ten druhý, komu patří část jejího srdce??? :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.