°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Nevyhnutelné 03

6. července 2017 v 14:00 | Aki-ttebayo!^^ |  povídky for you
Wuháá....třetí díl^^ Snad se vám bude líbit :) Hlavně tobě, Sayu^^

_______________________________________




"Abych byla přesná..hledala jsem Akatsuki."
"Z důvodu..?"
"Slyšela jsem několik zvěstí a chtěla jsem si ověřit, jestli jsou pravdivé...jestli jste opravdu tak mocná banda kriminálníků...nebo to je jen snůška keců!?" ušklíbla jsem se ještě víc, když jsem viděla, jak mu cuká obočí. "Chtěla bych se k vám přidat.." dodala jsem po chvilce.


"Vítej v Akatsuki! Po vyslechnutí tvých schopností nevidím jediný důvod, proč tě nepřijmout mezi sebe." usmál se na mě zrzavý muž s obličejem plným piercingů, jestli se to tak dalo nazývat. Na rtech mu pohrával úsměv, který jsem si nedokázala zařadit. Lstivý? Ďábelský? Možná něco mezi tím. Potřásla jsem si s ním rukou, kterou ke mně natahoval, když do dveří vrazila jakási žena. Mírně jsem nadskočila, protože jsem to nečekala. Natočila jsem se k ní, ale čelem jsem stále stála naproti zrzounovi, Peinovi, vůdci Akatsuki. Měla krátké, modré vlasy, v nich namodralou květinu..z papíru? Oranžově zářivé oči. Tvářila se docela přísně, ale vypadala mile. Mladá, krásná. Co asi taková žena pohledává v Akatsuki? Pein na ni kývnul, ale toho jsem si nevšimla, protože jsem si ze zájmem prohlížela jí.
"Pojď se mnou." řekla takovým chladným, ale zároveň přívětivým hlasem.
Pustila jsem Peinovu ruku, kterou jsem stále svírala ve své a vydala se k té mladé ženě. Uhla mi, abych mohla vyjít první z místnosti, pak vyšla a zavřela za námi dveře. Otočila se ke mně a mírně se usmála. I když se mi to možná jen zdálo, byl to tak letmý úsměv, že jsem ho stěží postřehla.
"Já jsem Konan. Ukážu ti tvůj pokoj a potom tě vezmu do...zasedací místnosti, kde se seznámíš se zbytkem Akatsuki."
Kývla jsem, že rozumím a vydala se za ní labyrintem chodeb. Jak se tady proboha můžou orientovat? Doleva, doprava, doprava, rovně, doleva...Jo, jsem ztracená. Jestli nebudu mít záchod někde poblíž pokoje...tak se asi počůrám než ho najdu...Po cestě jsem si mezitím prohlížela skrýš. Prázdné, tiché, dlouhé chodby se starými, oprýskanými zdmi a všude samé dveře. Jo, jsme v labyrintu. Kývla jsem na svou vlastní myšlenku. A pak jsem se nad tím zarazila. Kdyby mě viděla, tak si bude říkat, že jsem blázen...povzdechla jsem si sama nad sebou. Konan se na mě mírně otočila.
"Děje se něco?"
"Hm? Co?" nechápala jsem. Otočila jsem za sebe, jestli nemluví na někoho jiného, a pak mi došlo, že to je nejspíš její reakce na můj povzdech. "Oh..aha..Ne, nic! To jen...ty chodby..." odmlčela jsem se. Konan se na mě podívala. "Připadám si jako v labyrintu! Určitě se tu ztratím." zasmála jsem se nad svou "hloupostí" a podrbala jsem se za krkem.
"Na to si časem zvykneš." řekla bez výrazu a pokračovala dál. Pff..jestli jsou tu všichni takový mrzouti, asi tu moc dlouho nevydržím.

Po nějaké době se Konan konečně zastavila u jedněch dveří. Připadalo mi to jako věčnost, ale mohlo to být maximálně tak pět minut.
"Tady, to je tvůj pokoj. Tady máš klíč." podala mi ho. Aspoň, že budu moct mít své soukromí. Vzala jsem si klíč, strčila ho do zámku a s jedním kliknutím jsem dveře odemkla a pomalu otevřela. Že by to byla zrovna nějaká sláva se říct nedá... Pokoj nebyl nijak extra velký a ani v něm nic extra nebylo. Bílé, chudé zdi. Naproti dveřím jedno menší dlouhé okno, až u stropu. Pod oknem "psací stůl" s židlí. Po levé straně u zdi jednolůžko, naproti po pravé straně "šatní skříň". Vedl skříně, blíže ke dveřím od pokoje, byli další dveře. Sláva! To bude určitě koupelna a záchod! Ale jestli vypadá jako ten pokoj, tak se chodím koupat někam do rybníka!
"Prohlédni si svůj pokoj, já ti zatím dojdu pro potřebné věci, aby jsi mohla být naším právoplatným členem." řekla po chvilce ticha Konan. Nečekala na mojí odpoveď a odešla. Otočila jsem se zpátky do pokoje a pomalu a nejistě vešla dovnitř, dveře jsem nechala otevřené. No...tak to jsem to teda vyhrála. Jak jsem tam tak stála a rozhlížela se a přemýšlela, co s tím pokojem udělám, aby vypadal aspoň trochu k světu, cítila jsem, jak mě zezadu někdo popadl za paže a mrštil se mnou o zeď. Zalapala jsem po dechu a když jsem otevřela oči a vzhlédla jsem, dívala jsem se do těch jeho černých, prázdných očí. Stále mě držel za paže, tošku pevněji, než by se mi líbilo, přitisklou ke zdi a hleděl na mě. Dívala jsem se do jeho očí a utápěla jsem se v jeho pohledu. Snažila jsem se přijít na jeho myšlenky, nebo z jeho očí vyčíst nějaké emoce, ale marně.
"Proč jsi tady?" zašeptal po chvíli.
"Takže si pamatuješ...Tachi. Už jsem se bála, že si vážně zapomněl." usmála jsem se na něj.
"Nevěděl jsem, že....To je jedno. Co tu děláš? Neměla by jsi tu být...Jestli jsi tu kvůli mě-"
"Prosím...nebuď tak domýšlivý." ušklebila jsem se. "Ne všechno se točí kolem tebe, Itachi." šeptla jsem a svůj obličej jsem nahla ještě blíže k němu. Byli jsme si tak blízko, že by stačilo, aby se jen mírně nahnul a políbil by mne.
"Odejdi." zašeptal a nahnul se ještě blíž. Naše rty se skoro dotýkali. Dívala jsem se mu do očí, zatajil se mi dech. Viděla jsem, jak jeho oči sjeli na mé rty. Tak už mě sakra polib!
Za rohem se ozvaly blížící se kroky. Na to mě Itachi pustil, ještě chvíli na mě koukal, pak se beze slova otočil a odešel. Hned jak vyšel z pokoje, vešla Konan, která se akorát otočila a podívala se za ním, a pak zpátky na mě.
"Tady je tvůj plášť, klobouk a prsten. Prsten nikdy nesundavej, je to způsob, jak se s tebou můžeme kdekoliv spojit. Když půjdeš na misi, plášť měj vždy na sobě. Klobouk složí pro částečné zahalení, aby tě každý hned jen tak nepoznal. Ve skrýši můžeš chodit ve svém normálním oblečení. A teď pojď, Pein už čeká."

"Sayuroko MeiLin Hikarashi, ale stačí jen Sayuriko, nebo MeiLin." usmála jsem se se zavřenýma očima a ukázala jsem na ně znamení míru. (chápete ne, ty dva prsty, jak to dělají v anime!? XDD)
"Mě už znáš a Konan taky. Tohle je Kakuzu, Hidan, Deidara, Tobi, Itachi a Kisame."
"A já jsem Zetsu." ozvalo se za mnou. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Můj pohled padl na zem. Leknutím jsem vykřikla. Za mnou ze země trčelo cosi, co vypadalo jako...muž? Kaktus? Kytka? Kaktuso-muž.
"Zetsu bude tvůj týmový partner." dodal Pein po chvíli. Podívala jsem se na něj s vcelku vyděšeným výrazem. Jako vážně? Vždyť na mě kouká, jako by mě chtěl sníst!!?
 


Komentáře

1 Hikarashi MeiLin Tvoje SB Hikarashi MeiLin Tvoje SB | E-mail | Web | 6. července 2017 v 14:18 | Reagovat

jujky ješte jeden dílek :D dneska je to boži.Fakt boži líby se mi to :D...

2 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 6. července 2017 v 20:16 | Reagovat

skvělý díl :) moc se těším na další ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.