°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Ani smrt nás nerozdělí 15

12. června 2017 v 12:00 | Á-chan |  Ani smrt nás nerozdělí
"A co dítě?"
"Je mi líto, ale přišla o něj."
"Je to moje chyba." chytil se dlaněmi za hlavu a sklopil zrak k zemi.
"Proč myslíš?" položila mu ruku na rameno, snažila se ho uklidnit.
"Chvilku před tím, než se to stalo, jsme se trošku pohádali." zakroutil sám nad sebou hlavou. "Nestaral jsem se o ní a myslel jsem jen na svoje potřeby."
"Není to tvoje vina. Mohla být ve stresu i z maličkosti." snažila se ho uchlácholit. "Ale nedokážu si vysvětlit, proč je v kómatu." zamyslela se na hlas. "Snad se brzy vzbudí.





Trvalo měsíc, než se mé tělo vzpamatovalo a začacalo jevit známky aktivity. Pomalu jsem otevírala oči. Trvalo vcelku dlouho než jsem konečně spatřila světlo. Rozhlédla jsem se po místnosti a na druhé strany, zády ke mně, jsem uviděla postavu.
"Haló?" zvolala jsem nejistě. Postava se na mě hned otočila.
"Aki! Ty jsi vzhůru!" vískla, pokud se to tak dá říct, radostí a přiskočila ke mně. "Jak ti je?" začala mi měřit puls a všelijak mě ohmatávat a prohlížet.
"Um...dobře..."
"Počkej tu, doběhnu pro Deidaru!"
"Pro koho?" zeptala jsem se té podivné, modrovlasé dámy, ale to už byla pryč.

"Deidaro! Deidaro!" křičela Konan když probíhala skrýší a hledala ho.
"Konan?" vykouknul zpoza rohu, když jí slyšel křičet jeho jméno.
"Aki!" vydýchala se trošku. "Právě teď se vzbudila." narovnala se a usmála se na něj.

Seděla jsem na posteli a rozhlížela se zkoumavě po místnosti, když do místnosti vpadla ta modrovlasá žena s nějakým blonďákem, co jí byl v patách.
"Aki!" vykřikl, rozeběhl se ke mně a objal mě, pořádně mě zmáčknul, jako kdyby ze mě chtěl vymáčknout všechen vzduch. Po chvíli se odtáhl a vypadalo to, že se mě chystá políbit. Ucukla jsem.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a přitom si mě celou prohlížel. Cítila jsem se pod jeho pohledem jako obnažená. "Jsem rád, že jsi se konečně probrala." culil se na mě.
"Promiňte..." odkašlala jsem si. "Ale já vás vůbec neznám."
"Konan?" blonďák se otočil na modrovlásku.
"Je tu jistá možnost.." přiznala Konan. "Byla měsíc v kómatu. Může si časem vzpomenout...může to být zítra, může to trvat týden, dva...." odmlčela se. "Ale taky to nemusí být nikdy."
"Je tu možnost, že si něco pamatuje?"
"Zeptej se jí na něco." navrhla Konan.
"Aki?" blonďák svou pozornost zase směřoval na mě. "Pamatuješ si něco?"
"Asi ne..ani svoje jméno si nepamatuju." snažila jsem se zapátrat v paměti. "Ale asi budu Aki, když mě tak oslovujete." zakroutila jsem nad tím rameny.
"Vzpomeň si, byla jsi těhotná!" vykřikl po mě blondýn.
"Já jsem byla těhotná?" vyjevila jsem se.
"Byla....ale před měsícem jsi potratila, když si upadla do kómatu." jeho pohled náhle padl k zemi. Po chvíli se mi zase zadíval do očí, číšil z nich smutek, ale i něco málo naděje. "Víš, kdo je Ruki?"
"Ruki? Kdo je to?" patrála jsem ve směti svých myšlenek, ale ač jsem se snažila, co to šlo..nic.
"Tvůj syn...." odmlčel se. "Náš syn..." dodal po chvíli.
"Náš syn?" podívala jsem se na něj, jestli to myslí vážně.
"Nic si nepamatuje....nic..." zamrmlal si pro sebe, opět se sklopenou hlavou, kterou schoval do svých dlaní.
"Deidaro, vždyť si může časem vzpomenout." konejšila ho Konan. Přistoupila k němu a položila mu ruku na rameno.
"Jo, ale taky nemusí..." zvedl se a odešel.

"Deidaro!" utíkal za ním Itachi. "Slyšel jsem, že se Aki už probrala." řekl, když ho doběhl.
"No...jo..." přitakal pomalu.
"Co je s tebou?" nechápal Uchiha. Měl mít přeci radost, nebo ne?
"Ona se sice probrala, ale nic si nepamatuje."
"To se stává, časem si určitě vzpomene." snažil se Deidaru povzbudit poplácáním po zádech.
"Ale nemusí..." řekl sklesle.
"Uvidíš, že si vzpomene."
Deidara už mu na to neodpověděl, otočil se a odešel do svého pokoje. Lehl si vedle Rukiho, přitulil ho pomalu a opatrně k sobě tak, aby ho nevzbudil. Po tváři se mu rozkutálely slzy.

Itachi nevahával a vydal se na ošetřovnu.
"Konan." pozdravil, když vešel do pokoje, který jsem momentálně obývala.
"Itachi...Jdeš se podívat na Aki?"
"Jo, jak se jí vede?" zeptal se, když přistoupil ke Konan.
"Je v pořádku, ale má výpadek-"
"Slyšel jsem od Deidary." přerušil jí. Poté přešel k mé posteli a oslovil mě.
"Ahoj, Aki." začal opatrně.
"Itachi!" zaradovala jsem se. Konečně nějaká známá tvář. "Jak se máš?"
"Ty víš, kdo jsem?" evidentně jsem ho tím zaskočila.
"Proč bych to jako neměla vědět?" podivila jsem.
"Konan!" zvolal Itachi přes rameno, nespouštěl ze mě oči.
"Co se děje?" přišla k mé posteli a stoupla si vedle Itachiho.
"Aki, kdo je to?" ukázal na modrovlásku. Myslela jsem, že si ze mě dělá blázny.
"Nevím, asi moje doktorka!?" konstatovala jsem s pokrčenými rameny.
"Itachi, já vím, že-"
"Počkej.." přerušil Konan. "Kdo jsem já?"
"Itachi Uchiha, můj nejlepší přítel!" připadala jsem si jako ve školce.
"Kdo je Deidara?" ptal se dál, tahle hra mě moc nebavila.
"Nevím....znám ho?"
"Počkat, počkat...." zarazila to Konan. "Chceš říct, že tebe si pamatuje a nás ne?"
"Zdá se....napadá tě nějaké vysvětlení?" koukl se na ní přes rameno.
"Napadá..." zamyslela se. "Ona si to možná nechce pamatovat."
"Jak to myslíš?" otočil se ke Konan čelem.
"Nechce, protože to je pro ní traumatizující a stresující. Vzpomeň si...já jsem jí málem nechala zemřít. Deidara jí zradil a lhal jí. Rukiho si možná nechce pamatovat kvůli Sayuri, nebo Deidarovi."
"Až se to Deidara dozví..." otočil svůj pohled zpátky na mě.


 


Komentáře

1 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | E-mail | Web | 12. června 2017 v 19:42 | Reagovat

PÁNI!!!! Tak to je mazácký zvrat událostí!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.