°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Ani smrt nás nerozdělí 14

5. června 2017 v 12:00 | Á-chan |  Ani smrt nás nerozdělí
"Našli Deidaru."
"Kde je?" zeptal se Itachi s nadějí v hlase.
"Kisame ho sem nese."
"Jak je na tom?"
"Je v bezvědomí..." pak si všimnul mě. "Co se stalo Aki?"
"Teď ne! Přineste ho sem, dáme ho tady, na postel vedle Aki." rozkázala Konan.
Přesně v ten okamžik Kisame donesl Deidaru a položil ho na lehátko.





"Nemá žádná zranění a dýchá. Jen je v bezvědomí, musíme čekat." řekla Konan po jeho prozkoumání. "Ale teď hlavně musíme vymyslet, co uděláme s Aki." obrátila svou pozornost zpátky na mě.
"Aki, slyšíš? Deidara je v pořádku, jen spí. Tak prosím, bojuj! Zůstaň tu s námi, co si bez tebe Ruki počne?" prosil mě Itachi.
"Ty a Deidara se o něj postaráte.." zašeptala jsem. Pak všechna bolest najednou přešla.
"Aki?" ruka, kterou Itachi držel, upadla jako bez citu. "Aki!" zakřičel. "Konan!"
"Sakra!" Konan ke mně přiskočila a začala mě léčit. "Vytáhni ten kunai!" křičela na Itachiho.

Viděla jsem tmu a najednou jsem byla obklopena světlem.
"Aki?" přímo za mými zády se ozval známý hlas. Bála jsem se otočit.
"Deidaro?"
"Co tady děláš?"
"Co tady děláš ty?" otočila jsem se na něj. "Ty jsi zemřel?" pak jsem si vzpomněla. "Ale Itachi říkal, že žiješ.."
"Já žiju, ale pomalu..."
"Ne, ne, ty nesmíš zemřít!" zakřičela jsem na něj. "Nesmíš to vzdát, nesmíš mě tady nechat!"
"Ty jsi odešla. Přestala jsi bojovat a nechala jsi mě tam samotného...nechala jsi tam Rukiho."
"Co to dělám? Co to dělám?" popadla jsem se za hlavu. "Zabíjím sebe...naše dítě..." šeptala jsem.
"Co je s Rukim?" vytřeštil oči Deidara.
"Nic...to já....jsem těhotná. Chtěla jsem ti to říct, ale ty jsi se nevrátil." po tváři mi steklo několik slz.
"Ty jsi těhotná?" vyjevil se. "My čekáme dítě a ty jsi se zabila?" nemohl uvěřit svým očím.
"Já jsem mrtvá?" nechápala jsem.
"Vzdáváš se života a jsi těhotná?" zacloumal se mnou. "Vrať se, zachraňte se."
"Ty jsi taky mrtvý?" jako bych ho neslyšela.
"Žij..." zašeptal a vypařil se. A s ním zmizelo i světlo kolem mě a znovu mě obalila tma.

"Dýchej! Žij!" křičel Itachi na mé tělo.
V tu chvíli se Deidara probral z kómatu.
"Itachi." zašeptal.
"Deidaro!" otočil pozornost k němu. "Ty jsi vzhůru!"
"Zachraň jí. Ona...to vzdává...vzdává se života..."

Daleko přede mnou, ve tmě, jsem spatřila jakési svělo. Šla jsem až k němu. Byl to oheň a u něj seděl postarší muž.
"Aki, posaď se." řekl, aniž by ke mně vzhlédl.
"Vy víte, kdo jsem?" zeptala jsem se, když si sedla naproti němu.
"Ano, to vím. A ty víš, kdo jsem já?"
"Myslím si to."
"Jsi Hatake, sestra Kakashiho....a tudíž moje dcera."
"Jsi to ty, tati!" vyjekla jsem radostí. "Ale...ty jsi mrtvý." došlo mi po chvíli.
"Jsem."
"Já taky?" zeptala jsem se po chvilce.
"Přála jsi si to? Chtěla jsi to vzdát?"
"Původně ano...ale teď už ne."
"Tak bojuj a vrať se...Ještě nenadešel tvůj čas."
"Jak?"
"Přej si to." usmál se na mě.

Tma začala pomalu mizet a já někde v dálce slyšela známé hlasy, jak volají mé jméno. Rozběhla jsem se za nimi a za chvíli jsem znovu pocítila tu známou bolest na hrudi, ale hlavně jsem se konečně mohla nadechnout.
"Aki!" vykřikla Konan. "Je zpátky..." vydechla si a doléčila mi ránu na hrudi.
Začala jsem pomalu otevírat oči, viděla jsem rozmazané obrysy postav.
"Aki?" šeptl Itachi.
Pomalu jsem otevřela oči. Nade mnou stáli Deidara, Itachi a Konan.
"Ahoj." zašeptala jsem.
"Nemluv, tvoje tělo nabírá zpět síly." informovala mě Konan.
"Co moje dítě?" bála jsem se, že jsem ho svou hloupostí a sobeckostí zabila.
"Ještě nevím, to zjistím až zítra." řekla Konan, usmála se smutně a pomalu odcházela z místnosti.
"Co si to vyváděla, holka naše?" zanaříkal Itachi a pohladil mě po vlasech.
"Omlouvám se." zašeptala jsem a zavřela oči. Nemohli jsem se jim podívat do tváře. Cítila jsem tak provinile..a právem.
"No, hlavně, že žiješ!" usmál se Itachi, objal mě a nechal nás s Deidarou o samotě.
"Jak ti je?" zeptal se. Cítila jsem, jak si sedá vedle mě.
"Bolí to, ale není to tak hrozný." podívala jsem se na něj. "A ty?"
"Já dobrý...Jsem rád, že jsi se vrátila." usmál se a lehounce mě políbil.


DRUHÝ DEN:
"Dobré ráno, Aki." vešla Konan do místnosti a vzbudila mě.
"Poslyš, Konan...Za to, co se posledně stalo, se omlouvám." řekla jsem po tom, co jsem se pomalu mírně posadila a promnula si ospalé oči.
"V pořádku, zapomeňme na to.
"No a co tu děláš tak brzy?"
"Jde o tvé výsledky." na chvilku jsem se zarazila.
"Děje se něco?" nebyla jsem si jistá, jestli to vůbec chci vědět. Podvědomě jsem si položila ruku na břicho.
"Nene, ty i dítě jste v pořádku." usmála se. "Gratuluji."
"Děkuji.." oddechla jsem si.
"Aki!" ozvalo se náhle ode dveří.
"Deidaro." otočila jsem se k němu a láskyplně, co nejsrdečněji, jsem se na něj usmála. Měla jsem takovou radost, že ho vidím.
"Je ti dnes líp?"
"Teď, když už jsi tady, tak ano." řekla jsem popravdě.
"A co dítě?"
"Je v pořádku."
"To jsem rád." usmál se na mě.


O 2 MĚSÍCE POZDĚJI: (pro zmatené...Aki je teď už 5 měsíců těhotná XDD)
"Ahoj, Itachi."
"Aki!" otočil se na mě a vroucně se na mě usmál. "Jak se máš? Co maličké?" zeptal se, jeho pohled padl na můj malý zvětšený pupík.
"Jsme v pořádku." řekla jsem a pohladila si břicho. "Neviděl jsi Deidaru?"
"Myslím, že trénuje s Rukim vzadu."
"Od té doby se strašně přepíná.." vzdychla jsem.
"Chce vás chránit."
"Jo, já vím...Ale nemusí to tak přehánět."

Šla jsem za Deidarou, ale nějak se mi točila hlava, tak jsem raději zpomalila tempo chůze. Říkala jsem si, nebo se spíš možná uklidňovala, že to je v těhotenství normální, že se to občas stává.
"Deidaro! Ruki!" zavolala jsem na své muže, když jsem došla na tréninkové pole vzadu za skrýší.
"Maminko!" zvolal Ruki, přiběhl ke mně a opatrně mě objal.
"Ruki, bež trénovat." rozkázal mu Deidara z druhé strany a pomalu kráčel směrem ke mně. Když ke mně došel, něžně mě políbil.
"Copak děláte?" zeptal se Deidara, jako by se nechumelilo.
"Hledala jsem tě." řekla jsem s vážným hlasem a rukou jsem si uchopila pupík, jako bych ho přidržovala, aby nespadl.
"Děje se něco?" zeptal se zmatený Deidara.
"Jo, přepínáš se. Někdy to opravdu přeháníš." vzdychla jsem. "Když usínám, jsi pryč. Já se probouzím a ty jsi pryč. Celý den tě nevidím, pořád jen trénuješ." zesmutněla jsem, ale byla jsem trochu naštvaná. Odráželo se mi to v hlase, i v očích.
"Chci být schopný ochránit vás." přiznal se sklopenou hlavou.
"Já vím, ale já bych s tebou chtěla někdy trávit čas."
Roztočila se mi hlava a nějak se mi rozostřilo vidění, všechno bylo takové rozmazané. Chytla jsem se Deidarovi paže.
"Aki? Je ti něco?" zeptal se vystrašeně.
"Já...točí se mi....hlava..." sotva jsem to dořekla, omdlela jsem.

Probudila jsem se na lůžku na ošetřovně. Měla jsem křeče do břicha. Mírně jsem pootevřela oči, ale hned jsem zase zavřela. Cítila jsem se vyčerpaná, jako bych neměla sílu ani to nechat otevřené oči. Znovu jsem propadla do tmy.
"Konan, co se děje? Vždyť už otvírala oči!" křičel nervózní, a zároveň vystrašený Deidara.
"To zjistím až po testech..." odpověděla mu klidně a odešla.

Za hodinu byla zpátky. V ruce držela několik papírů.
"Deidaro, posaď se..."
"Co..co-co se děje?" posadil se na židli vedle postele, ve které jsem dřímala.
"Nevím, jak si to mám vysvětlit, ale vypadá to, že se dostala do stresu."
"Co tím chceš říct?" neměl vůbec tušení, na co tím naráží.
"O Aki by se dalo říct, že je teď momentálně v kómatu."
"Kdy se vzbudí?" nedocházelo mu, jak je to vážná situace.
"To nevím." vzdychla Konan.
"A co dítě?"
"Je mi líto, ale přišla o něj."
"Je to moje chyba." chytil se dlaněmi za hlavu a sklopil zrak k zemi.
"Proč myslíš?" položila mu ruku na rameno, snažila se ho uklidnit.
"Chvilku před tím, než se to stalo, jsme se trošku pohádali." zakroutil sám nad sebou hlavou. "Nestaral jsem se o ní a myslel jsem jen na svoje potřeby."
"Není to tvoje vina. Mohla být ve stresu i z maličkosti." snažila se ho uchlácholit. "Ale nedokážu si vysvětlit, proč je v kómatu." zamyslela se na hlas. "Snad se brzy vzbudí.


 


Komentáře

1 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 6. června 2017 v 10:33 | Reagovat

chudák holka přišla o mimi :'( snad se probudí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.