°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Ani smrt nás nerozdělí 11

15. května 2017 v 12:00 | Á-chan |  Ani smrt nás nerozdělí
"A co Ruki?"
"Zůstane se mnou." řekla jsem bez debat.
"A co já? Nemůžeš mi vzít syna! Nemůžeš odejít!" obořil se na mě. "Já vás miluju!"
"A já nechci ohrozit Rukiho život." řekla jsem sobecky. "Mám jen jeho." zašeptala jsem.
"Já ho ochráním! Taky mám jen jeho!" řekl Deidara odhodlaně.
"Sbohem..." řekla jsem, chytla Rukiho za ruku a otočila se směrem zpátky do Konohy, ale v tu chvíli už jsem viděla jen tmu.





Probudila jsem se v noci pro mě až v moc známé místnosti. Vedlě mě spal na posteli Ruki. Pohladila jsem ho po vláskách, pomalu a opatrně vstala a šla jsem pryč. Sotva jsem ale zašla za první roh, narazila jsem na Deidaru.
"Co je?" vyjela jsem na něj. "Nejdřív mě proti mé vůli odtáhneš zpátky sem...do toho pekla, kde jsem si prožila to nejhorší...a pak mě ještě sleduješ, abych náhodou neutekla?" křičela jsem na něj.
"Uklidni se..." řekl s klidem.
"Ne, neuklidním!" chytila jsem ho za límec. "Co po mně sakra chceš!? Proč mě pořád jen ničíš!? Ubližuješ mi!"
"Co se to tu děje?" zeptal se Itachi, který zrovna přišel a odthrl mě od Deidary.
"Nic..." řekla jsem a poodstoupila o pár kroků od nich.

Po chvíli jsem se otočila a odešla jsem. Došla jsem až do kuchyně, otevřela lednici a vytáhla jsem z ní flašku vodky. Mohla jsem tam být zhruba půl hodiny, když jsem zaslechla blížící se kroky. Do dveří vešla Konan.
"Aki.." zarazila se.
"Heleme se, Konan..." lokla jsem si z flašky, kde už půlka chyběla. "To ty za to můžeš." ukázala jsem na ní prstem. "Kvůli tobě mě chtěl Deidara zabít....ty jsi mě chtěla zabít. Sebrala jsi mi děti. Deset let jsem neviděla Rukiho a Sayuri je teď mrtvá!" zařvala jsem nakonec. Měla jsem vztek.
"Za to já přeci nemůžu." řekla, jako by se nechumelilo.
"Drž hubu, teď mluvim já!" vyštěkla jsem na ní.
Pomalu jsem kráčela k ní, zatímco ona začala couvat, než narazila do zdi. Zastavila jsem se těsně před ní a začala se hystericky smát, byla jsem opilá. Vzteky jsem se rozmáchla a udeřila jí pěstí, pořádnou. Těsně na to tam přiběhl Deidara s Itachim.
"Aki!" křikl po mě Deidara a odtáhl mě od ní pryč.
"To ona za to může!" vykřikla jsem a ukázala na ní flaškou.
"Ona se zbláznila!" křičela vyděšená Konan.
Vytrhla jsem se Deidarovi, který mě držel kolem pasu, rozběhla se zpátky k ní, rozmáchla jsem se a znovu jí udeřila. Další ránu už jsem bohužel nestihla, Deidara mě zase popadl a odtáhnul pryč od ní.
"Radši jí odveď." řekl Deidara Itachimu, který jen kývl a odprovodil Konan pryč.
"Co to do tebe vjelo?" obořil se na mě Deidara, když jsme tam zůstali sami.
"Ona o mě nebude říkat, že jsem blázen." pronesla jsem s klidem a napila se.
"Dej mi tu flašku, jsi opilá." natáhnul ke mně ruku.
"No a? To se ti přece líbí, ne?" ušklíbla jsem se. "No tak, do toho, začni se svlíkat." řekla jsem a snažila se mu vytáhnout triko nahoru.
"Přestaň.." řekl klidně.
"Tak dělej." smála jsem se. Vzdala jsem to s jeho trikem a začala si svlíkat svoje vlastní.
"Dost!" zařval na mě najednou. Celá jsem zkoprněla.
"Omlouvám se." řekla jsem po chvíli, když mi došlo, co dělám.
"Nemáš se za co omlouvat." řekl, jako by se nic nestalo. "Pojď...odvedu tě do pokoje."

Položil mě do postele a vysvlékl do spodního prádla a převlékl do pyžama.
"Omlouvám se...přehnala jsem to." posadila jsem se.
"Přehnala...ale netrap se s tím." usmál se na mě a posadil se vedle mě.
"Chybí mi..." zašeptala jsem po chvíli ticha. "Nikdy si to neodpustím." rozbrečela jsem se. Deidara mě objal.
"Mě taky chybí. Strašně moc." zašeptal mi do vlasů. "Ale Sayuri by si určitě přála, aby jsme neplakali. A máme ještě Rukiho. A já bych nikdy nedopustil, aby vám někdo ublížil. Nehci, aby jsi odešla, ale proti tvé vůli tě tu držet nebudu."
"Držela jsem to v sobě dlouho a schválně. Protože jsi mi ublížil a já tomu nechtěla znovu podlehnout...ale pravda je taková, že tě miluju. Ale mám strach, nepředstavitelný strach, že mi zase ublížíš." odmlčela jsem a podívala se do jeho očí.
"A mám strašnou touhu tě políbit." zašeptala jsem, a tak jsem i učinila.
"Co to děláš?" řekl po chvíli, když se ode mě odtáhnul.
"Líbám tě..." zašeptala jsem.
"Nedělej chybu. Neudělej něco, co nechceš, aby jsi toho později nelitovala.
"Nedělám chybu a nebudu toho litovat."
"V tom případě..." usmál se Deidara a začal mě líbat.
Vyspali jsme se spolu.
 


Komentáře

1 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 18. května 2017 v 18:54 | Reagovat

měla dát Konan pořádnou :D :D jsem zvědavá, jak bude reagovat, až se ráno vzbudí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.