°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Ani smrt nás nerozdělí 10

8. května 2017 v 12:00 | Á-chan |  Ani smrt nás nerozdělí
Prošli kolem nás, aniž by si nás všimli. Před sebou táhli dvě malé děti, měli svázané ruce za zády. Zarazila jsem se. Byli to Ruki a Sayuri, nebo jim aspoň byli podobný. Chtěla jsem se rozběhnout za nimi, ale Deidara mě zadržel.
"Pusť!" potichu jsem po něm křikla.
"Ne, nebo uděláš nějakou hloupost."
"Jsou to naše děti, musíme je zachránit!!" vztekala jsem se.
"Až se trochu uklidníš. Půjdeme za nimi a počkáme na vhodný okamžik."





Plížili jsme se za nepřáteli a dávali pozor na naše děti. Měla jsem o ně velký strach. Najednou se něco stalo, přímo za sebou jsem cítila nějakou cizí chakru. Otočila jsem a přímo na nás letěl větrný vír. Složila jsem pečetě, ruce opřela o zem a zní vylezla skála, která vír zastavila. Když jsem se otočila zpátky, cizinci tam už nebyli.
"Je to past! Ví o nás!" vykřikla jsem.
"Jsou ukrytý." řekl Deidara a rozhlížel se.
"Ne na dlouho.."
Soustředila jsem se a snažila se je vyhledat pomocí chakry. Netrvalo dlouho a našla jsem je.
"Jsou tam za tím křovím." ukázala jsem Deidarovi.
Deidara na mě kývnul a poslal tam svou výbušnou hračku. Ninjové i s dětmi vyskočili z křoví.
"Dejte nám děti a nic se vám nestane!!" vykřikla jsem po nich s vražedným pohledem.
"Pročpak chtějí Akatsuki tak malé děti? Asi mají úžasnou sílu." mumlal si jeden z nich pro sebe.
"Co je ti potom! Ihned nám je vrať!" zuřila jsem.
"A co když ne!?" úlysně se usmál jeden z nich.
"Tak si je prostě vezmeme!"
"Zkus to." zasmáli se oba ninjové.
"Zahráváš si se špatným nepřítelem." pousmála jsem se.
"Nás ale nevystraší to, že jste Akatsuki."
"Ale to by mělo.." špitla jsem jednomu z nich do ucha, zatímco jsem mu držela kunai u krku.
Na to ten druhý ninja vzal také kunai do ruky a přiložil ho ke krku Sayuri. Během mžiku jsem oba chytila do genjutsu. Deidara vzal mezitím děti, aniž by si toho jeden z ninjů všiml. Já jsem ninjovi, kterému jsem přidržovala kunai u krku, probodla srdce skrz naskrz katanou a poté jsem hned zrušila to genjutsu. Ten padl mrtvý k zemi. A Deidara měl děti schované za sebou. Druhý ninja byl zmatený a zároveň vyděšený. Využila jsem jeho nepozornosti a probodla jsem ho, stejně jako jeho kolegu. Poté, co jsem z něj katanu vytáhla, jsem se odebrala za Deidarou a dětmi a pořádně je objala.
"Jste v pořádku?" zeptala jsem se obou, když jsem na ně střídavě pohlédla.
"Ano." řekl Ruki.
Ale Sayuri neodpovídala a najednou se skácela k zemi.
"Sayuri!" vykřikla jsem.
Zezadu v krku měla zabodlou otrávenou jehlici. Vytáhla jsem jí, popadla jí do náruče a utíkala do nemocnice do Konohy.
"Kam bežíš?" zvolal za mnou Deidara.
"Do Konohy! Je to nejblíž!" křičela jsem za ním.

V nemocnici jsem čekala před sálem na Tsunade, až vyleze a řekne mi, že je Sayuri v pořádku. Ruki seděl vedle mě, zatímco Deidara čekal ukrytý před Konohou. Po několika dlouhých minutách konečně vyšla.
"Tsunade-sama!" vyskočila jsem ze židle.
"Potřebuji prohlédnout Rukiho a udělat mu nějaké testy." řekla chladně, aniž by na mě pohlédla.
Vzala ho za ruku a odtáhla ho někam pryč. Za 10 minut byla zpátky.
"Tsunade-sama, je Ruki v pořádku? A co je se Sayuri?"
"Ruki je v pořádku, ale..." dívala se do země.
"Ale?"
"Je mi to líto, Aki..." řekla, když na mě konečně pohlédla. "Ale Sayuri už se pomoct nedalo." odmlčela se. "Dělala jsem, co jsem mohla, ale jed působil příliš dlouho a protijed už proto nezabral."
"Co tím chcete říct?" nedocházelo mi to...nebo mi to spíš možná dojít nechtělo.
"Sayuri zemřela..."
Nevěděla jsem co říct. Moje dcera, má jediná dcera byla najednou pryč. Vzala jsem Rukiho za ruku a odcházela jsem pryč.
"Aki-"
"Já vím." řekla jsem se zavřenýma očima. Poté jsem na Tsunade pohlédla přes rameno. "Nezlobím se na Vás...Vy za nic nemůžete."
"Aki-"
"Měla jsem jí víc hlídat..." řekla jsem s pohledem na podlahu. Otočila jsem se zpátky a dala se opět do kroku, pryč odsud.
"Je to moje chyba..." zašeptala jsem.

Odešla jsem s Rukim za brány Konohy, kde na nás čekal Deidara.
"Aki.."
Neodpovídala jsem a šla jsem prostě dál, hlouběji, do lesa.
"Aki, stůj!" zavolal za mnou.
Neslyšela jsem a kráčela dál, co nejdál, co nejhlouběji.
"Aki!" zavolal. "TAK STŮJ!" zakřičel, když mě konečně doběhl a já se zastavila. Chytl mě za paže a otočil čelem k sobě.
"Mluv, co se stalo. Kde je Sayuri?"
"Je mrtvá.." zašeptala jsem. "Mrtvá..." řekla jsem znovu, tentokrát hlasitěji. "MRTVÁ!" zakřičela jsem mu do obličeje. Podlomili se mi kolena a já padala Deidarovi do náruče. On mě objal a snažil se mě utěšit.
"Sayuri...." vzlykla jsem. "Moje...naše dcera...zemřela." plakala jsem.
"Já vím....já vím." šeptal mi do ucha a hladil mě po zádech, zatímco se mnou kolíbal. "Taky mě to mrzí, ale ty za to nemůžeš." políbil mě do vlasů. "Pojď, vrátíme se domů...do skrýše." řekl po chvíli.
"Ne. Já už se tam nevrátím, zůstanu tady." řekla jsem, když jsem se od něj odtáhla a utřela si slzy do rukávů.
"A co Ruki?"
"Zůstane se mnou." řekla jsem bez debat.
"A co já? Nemůžeš mi vzít syna! Nemůžeš odejít!" obořil se na mě. "Já vás miluju!"
"A já nechci ohrozit Rukiho život." řekla jsem sobecky. "Mám jen jeho." zašeptala jsem.
"Já ho ochráním! Taky mám jen jeho!" řekl Deidara odhodlaně.
"Sbohem..." řekla jsem, chytla Rukiho za ruku a otočila se směrem zpátky do Konohy, ale v tu chvíli už jsem viděla jen tmu.
 


Komentáře

1 Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ | E-mail | Web | 10. května 2017 v 1:19 | Reagovat

Achjo to je smutne to mi je líto://.Chudák Aki prišla o dcéru Sayuri.Proč sou nekdy ninjove krutí a deti si to odnesou :/.Ja nevím co mám na to rict no.Jen toľko počkám si na Ďalší díl a úprekvapim se.

2 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 11. května 2017 v 21:55 | Reagovat

tyjo...tak tohle jsem opravdu nečekala, že Sayuri zemře :'( těším se na pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.