°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Ani smrt nás nerozdělí 08

24. dubna 2017 v 12:00 | Á-chan |  Ani smrt nás nerozdělí
"Aki!" vykřikl, když mě spatřil a rozběhnul se ke mě. "Je mi to strašně líto! Dělal jsem, co jsem mohl.."
"O čem to mluvíš?" divila jsem se. Pak mi to došlo. "Kde je Sayuri?"
"Mají jí Akatsuki."
"Cože?" vykřikla jsem. "Ne...to ne!"





Když jsem se konečně uklidnila a pročistila si mysl, věděla jsem přesně, co musím udělat. Sbalila jsem si zbraně a proplížila se v noci k Rukimu do pokoje a vzbudila ho.
"Co...děje se něco?" zeptal se ospalým hlasem, zatímco si mnul oči.
"Pojď, odvědu tě za tatínkem."
"Vy víte, kde je?"
"Ano." řekla jsem odhodlaně.

Popadla jsem ho do náruče a utekla s ním. Šli jsme už třetí den a já začala poznávat okolí skrýše.
"Už jsme blízko." tešil se Ruki.
"Já vím." usmála jsem se na něj.
Netrvalo dlouho a stanuli jsme před skrýší.
"Jak se dostaneme dovnitř?" zeptala jsem se spíš sama sebe nahlas.
Ruki vytvořil několik pečetí a chvíli byl klid. Pak jsem ucítila tu známou chakru a před námi se objevil Deidara se Sayuri.
"Pusť jí a já ti vrátím Rukiho, v klidu odejdeme a už se nikdy neuvidíme." řekla jsem Deidarovi.
"Ne." odpověděl Deidara s klidem.
"Ne?" zopakovala jsem nejistě po něm.
"Já už tě nenechám odejít." řekl odhodlaně.
"Neodešla jsem dobrovolně. To kvůli tobě...ty jsi mě svými lži vyhnal!" křikla jsem na něj.
"Neměl jsem na vybranou."
"Ale měl. Bohužel jsi si vybral špatně."
"Ty víš, že to tak není. Odpusť mi to, chci to všechno napravit." Ten pohled v jeho očích...
"Je mi líto, ale nemám zájem." odmlčela jsem se. "Tyhle slova už jsi někdy slyšel, co? Vyšli z tvých úst. Jak jsem mohla být tak blbá a naletět ti..." zašeptala jsem nakonec.
"Aki-"
"Mlč!" vykřikla jsem. "Nechci slyšet další lži, nechci se dál trápit, už jsem se natrápila dost. Kvůli tobě, i kvůli Rukimu. Jak jsi mi ho mohl vzít?" měla jsem slzy na krajíčku.
"Měla jsi Sayuri, to zase trápilo mě. Vyčítám si to a dokonce života toho budu litovat. Prosím, zůstaňte se Sayuri, už vás nechci ztratit."
"Copak je to teď? Máš za úkol mě nalákat zpět a dokončit svou dřívější misi?" odfrkla jsem si.
"Ne." řekl s klidem.
"Nelži!" zařvala jsem.
"Přísahám!" zakřičel zpátky.
"Nevím, jestli ti můžu věřit." hlesla jsem polohlasně.

Deidara pustil Sayuri a nechal jí jít, já na oplátku pustila Rukiho.
"Mami! Tati!" vykřikli oba najednou.

"Sayuri, jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?" zeptala jsem se, když ke mně doběhla a já jí pořádně objala.
"Ne, byl na mě moc hodný. Kdo je to?"
"Víš, Sayuri, to je.....tvůj.....tatínek."

"Tati? Kdo je ta hodná paní?"
"Tvoje maminka, Ruki."

Ruki se ke mně rozběhl a skočil mi do náruče.
"Mami?"
"Ano?"
"Zůstaň! Prosím, neodcházej! Tatínek říká pravdu, má tě moc rád a stýská se mu." na jeho tvářičce se zalesklo pár slziček.
"Ruki, zlatíčko, neplakej." pohladila jsem ho po vláskách.
"Maminko, prosím, zůstaňme." prosila Sayuri.
"Sayuri?" podívala jsem se na ní.
"Prosím, chci být i s tatínkem a se svým bráškou."
"Dobrá." řekla jsem a postavila se, pohlédla jsem na Deidaru. "Ale zůstávám jen kvůli dětem."
Deidara kývnul a měl nesmírnou radost.


 


Komentáře

1 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 24. dubna 2017 v 13:05 | Reagovat

jupí ^^ mám nesmírnou radost, že jsou všichni pohromadě. Prosím, ať si Pein zase něco nevymyslí :D :D

2 Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ | E-mail | Web | 2. května 2017 v 22:00 | Reagovat

Fakt úžasný diel konečne je rodinka celá po kope síce aj dobrom aj v zlom.Ale to do manželstva patrí.Síce manžela nemám iba poviedke :D budem mať Itachiho teda nie ja ale moja postavička v Naruto ktorá vystihuje moju povahu.Ale som rada že Deidara dostal rozum a konečne sa dokáže dúfam postaviť aj Peinovy zo či do oči aby ochránil svoju milovanú rodinu pre ním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.