°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Ani smrt nás nerozdělí 06

10. dubna 2017 v 12:00 | Á-chan |  Ani smrt nás nerozdělí
"I kdybych jí miloval sebevíc, stejně musím splnit svůj úkol." řekl Deidara polohlasem, dívajíc se na zem.
"To je svině!" zaklel naštvaně Itachi. "A co bude s dítětem?" zeptal se po chvíli.
"Na dítě se to nevztahuje, to zůstane mě a já ho můžu vychovávat."
"A ona?" nebyl si jistý, jestli chtěl znát odpověď.
"Když bude mít štěstí, vzbudí se ze špatného snu zpět v Konoze."
"A když ne?"
"Tak už se nevzbudí..." přiznal nahlas.
"Jak jsi mohl na něco takového přistoupit!?" rozčílil se Itachi.
"Když to udělám tak, jak chce..nechá jí žít."





O 8 MĚSÍCŮ POZDĚJI:
Sice Deidara řekl, že budeme dál přátelé, ale od té doby se mi vyhýbal. Už to nebylo jako dřív, ale já netušila proč a celou dobu mi to vrtalo hlavou. Pravda, někdy se přišel podívat, jak se mi daří, ale pokaždé přišel s Itachim. Ten se se mnou bavil dál, ale vypadal nějak smutně.
Stála jsem zrovna venku a užívala si čertsvého vzduchu.
"Čerstvý vzduch, co?" ozval se vedle mě Itachiho hlas.
"Šla jsem se projít." usmála jsem se.
"Jak ti je?"
"Už bylo líp, ale i hůř." přiznala jsem popravdě.
"Víš, Aki...mám tě opravdu rád. Jsi kamarádka...jako moje malá sestřička." řekl a objal mě.
"Také tě mám ráda, jsi můj nejlepší přítel." objala jsem ho zpátky.
"Itachi?" po chvíli jsem ho pustila.
"Ano?" zadíval se mi do očí.
"Máš mě opravdu rád?"
"Proč?" podivil se.
"Tak mě odveď ke Konan."
"Děje se něco?" zeptal se ustaraně.
"Jo, budu rodit. Praskla mi voda." řekla jsem a podívala jsem dolů.
Itachi mě držel a pomalu a opatrně mě vedl ke Konan. Po cestě nás zastavil Deidara.
"DEI-DA-AAAH!" stiskla jsem Itachimu ruku.
"Co se to děje?" řekl zmatený Deidara a díval se střídavě na nás oba.
"Aki-"
"Já rodím!" vykřikla jsem a přerušila jsem Itachiho.
"Deidaro..." zašeptal Itachi.
"Bež za Konan a řekni jí to." rozkázal Deidara.
"Ale-"
"Já tam Aki odvedu." řekl a přebral si mě od Itachiho. Ten se rozběhl najít Konan.
"Dei-Dei.."
"Pšt, jen dýchej..neboj..."uklidňoval mě Deidara, držel mě za ruku a druhou mě hladil po vlasech.

Došli jsme na ošetřovnu a tam mě položil na lehátko.
"Dýchej." uklidňovala mě Konan, která už tam čekala s Itachim.
Z jedné strany se postavil Deidara a chytl mě za ruku, z druhé si stoupnul Itachi.
"Teď ti píchnu něco proti bolesti." řekla Konan, když do ruky brala injekci.
"Jo, dobře.." zrovna jsem rozdýchávala kontrakci.
Konan mě napíchla na kapačku a podívala se po Deidarovi, pak se vrátila zpět ke mně.
"Teď pořádně zatlač." řekla.
Asi na potřetí se to povedlo a já konečně porodila.
"Je to kluk. Gratuluji, máš syna." usmála se Konan.
Já si oddychla a byla jsem šťastná. Konan dala našeho syna Itachimu a ten ho položil do inkubátoru.
"Moment." zarazila se najednou.
"Co se děje?" zeptal se Deidara.
"Je tam ještě jedno."
"Cože?" zaskučela jsem unaveně. Ještě několikrát jsem zatlačila.
"Je to holčička."
Itachi si jí vzal do náruče a položil jí vedle našeho syna. Stál u nich, jako by je hlídal.
"Dejte mi je pochovat." řekla jsem, celá vysílená.
"Rozluč se!" řekla Konan a začala mě připoutávat k posteli.
"Co..Co to má být? Itachi?" podívala jsem se na něj s vyděšeným výrazem ve tváři.
Itachi mi chtěl pomoct, ale Konan ho omráčila.
"Deidaro, pomoz mi." zašeptala jsem, když jsem se k němu otočila, se slzami v očích.
"Nemůžu." díval se do země. "Odpusť."
"Co se to děje?" byla jsem zmatená a na pokraji sil, nemohla jsem se nijak bránit.
Deidara začal tvořit pečetě a mě v tu chvíli začali opouštět i poslední zbytky mých sil. V jednu chvíli jsem se cítila oslabená, ale najednou se mi začala moje síla vracet. Přetrhla jsem pouta a vstala jsem z postele.
"Ty.......ty....." cedila jsem skrz zuby a kráčela jsem přímo na Deidaru.
"Aki....počkej..." začal couvat.
Konan ležela na zemi a Itachi se začal probouzet.
"Vysvětlí mi někdo, co se to děje?" zeptala jsem se nechápavě.
"Od začátku je tu jistý úkol....mise..." začal Deidara.
"A?"
"Moje mise...zabít tě."
"Co? Proč?"
"Kvůli démonům v tobě. Ale nakonec se Pein spokojil s tím, že bude mít jen tvé démony. Odpusť, musel jsem! Jinak by tě zabil! Zachránil jsem ti život. Proto jsem tě odmítl. Neměl jsem na vybranou." vysvětloval Deidara.
"Ty jsi mi celou dobu lhal!" rozčílila jsem se.
"Ne, jen jsem to před tebou tajil." řekl upřímně Deidara.
"Udělal si ze mě-"
"Nic jsem z tebe neudělal!"
"A já byla tak naivní!" povídala jsem si spíš sama se sebou.
"Odpusť mi to prosím. Já tě miluji!"
"Já ti na to už nenaletím!" znovu jsem svou pozornost zaměřila na Deidaru.
"Ale já tě opravdu miluji."
"Lžeš! Nic jinýho ty nemumíš! Nenávidím tě!" křičela jsem na něj vztekle.
Čím víc jsem byla naštvaná, tím víc kolem mě kroužila rudější a rudější chakra.
"Aki prosím..." šeptl Deidara.
"Nepros!" vysmála jsem se mu do obličeje. Ale hluboko uvnitř mě to ničilo.
Přestávala jsem se ovládat, zachvátila mě zlost. V tu chvíli se mi zatmělo před očima.
 


Komentáře

1 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 17. dubna 2017 v 10:43 | Reagovat

ó ty brďo ty brďo...a co dál? Honem honem :)

2 Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 22:17 | Reagovat

grrrrrrrrrrrr Deidaro ja te snad zabiju :D ty idiote :D každý má svoji hlavu mnel si bojovat a obrátiť se proti Penovy kurva :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.