°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Ani smrt nás nerozdělí 05

3. dubna 2017 v 12:00 | Á-chan |  Ani smrt nás nerozdělí
"Nemůžu jí nutit do něčeho, co jí je proti srsti."
"Hold budeš muset!" řekl mírně naštvaný Itachi. "Oba jste moji dobří přátelé, ale teď jsem na tvé straně." řekl a položil mu ruku na rameno.




____________________________________________________________________________________

Od doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná, uběhl týden. Deidarovi jsem se vyhýbala, co to šlo. Nechtěla jsem s ním mluvit. Psychicky jsem byla naprosto na dně. Večer jsem se vydala na procházku skrýší a skončila jsem v kuchyni. Tam jsem našla lahev nějakého alkoholu. Sedla jsem si na zem do rohu a zapíjela své trápení.

"Pojď do kuchyně, schovávám si tam dobrou whiskey. To ti spraví náladu." povzbuzoval Itachi Deidaru.
Přišli a Itachi začal hledat svou flašku. Deidara tam stál, když najednou zaslechl nějaké vzlyky. Šel se podívat a našel mě, jak tam sedím v rohu místnosti s prázdnou flaškou v ruce. Vzal mi tu flašku z ruky a čuchl si k ní.
"Itachi! Pojď sem!" zavolal na svého přítele.
"Co je?" zeptal se, když došel k Deidarovi, ten mu podal prázdnou láhev.
"Sakra! To bylo moje!" zaklel. Deidara jen ukázal na mě.
"Aki? Ona to vypila?"
"Jo. Podívej na ní, je totálně mimo."
Itachi položil prázdnou lahev na kuchyňský pult a pomohl Deidarovi zvednout mě a odtáhnout na ošetřovnu. Položili mě na lehátko a Itachi doběhl pro Konan. Když přišla, napíchla mě na kapačku. Pak už jen všichni museli počkat do rána, než se vzbudím a vystřízlivým.

Otevřela jsem oči a nestačila se divit. Z každé strany vedle mě spali Deidara s Itachim, na proti na křesle spala Konan. Podívala jsem se na svou ruku. Kapačka? Pomalu jsem se posadila a to oba kluky probudilo.
"Aki!" vykřikl radostí Itachi. "Co si to proboha vyváděla?" najednou se jeho pohled změnil na přísný a nevraživý.
"Měli jsme o tebe strach." dodal Deidara.
Na to se vzbudila i Konan.
"Aki!" vykřikla radostí, když se probrala. "Jak ti je?" zeptala se, když se postavila k nohám postele.
"Špatně...co se stalo?" koukla po všech třech.
"Deidaro, pojď se mnou." řekla zničeho nic Konan. "Itachi zatím pohlídá Aki." oba odešli z místnosti. Podívala jsem se na Itachiho.

"Itachi?" kouknul se na mě, stále s naštvaným výrazem ve tváři. "Proč tu ležím? Proč mám kapačku?"
"Ty nevíš?" zavřel oči a odmlčel se. "Ožrala jsi se jako prase!!" vykřiknul na mě zlostně a s hněvěm.
"Nekřič na mě." lekla jsem ho.
"Čekáš dítě! S Deidarou! A opila jsi se!" stále na mě naštvaně křičel.
"Co s tím má co dělat Deidara?" křikla jsem na něj zpátky.
"Proč mu to děláš?" řekl už trochu klidnějším hlasem.
"Co?" zarazila jsem a nechápavě jsem na něj hleděla.
"Proč mu tak ubližuješ? Ničíš ho! On tě miluje!" zase se rozkřičel.
"Miluje mě?" vyvalila jsem na něj oči.
"Jistě! Nemohu se už koukat na to, jak trpí." zase se uklidnil. Na jak dlouho?
"I-itachi..." nevěděla jsem, co na to říct.
"Proč?" podíval se na mě. "Řekni...nemiluješ ho?"
"Miluju! Miluji ho nadevšechno na světě!" tentokrát jsem vykřikla já, až jsem sama ze sebe byla překvapená.
"Co?" zarazil se. "Tak...proč?"
"Bála jsem se...že mě nemiluje, že to dítě nechce..." sklopila jsem zrak.
"Jak jsi na to přišla? Kdyby tě nemiloval, neměl by o tebe takovou starost a nevzpomínal pořád na tu noc. Kdyby to dítě nechtěl, tak se o něj nezajímá. Vždyť on tě miluje ze všeho nejvíc a chce to dítě." přiznal za něj Itachi.
Seděla jsem, smutná, na posteli a dívala se do prázdna.
"Mrzí mě, jak jsem se zachovala a chci to napravit." řekla jsem po chvíli, když jsem se konečně podívala Itachimu do tváře.
"Nechci, aby jsi to dělala z donucení." ozval se Deidarův hlas ode dveří.
"Nedělám to z donucení, ale proto, že chci, proto, že si to přeju. Teda...pokud budeš mít stále zájem.." poslední větu jsem zašeptala a konečně, po dlouhé době, jsem se Deidarovi zase podívala do obličeje.
"Odpusť mi to, ale měla jsi pravdu. Lepší bude, když na to zapomeneme a zůstaneme přáteli." řekl s prázdným výrazem. "Ale budu ti pomáhat vychovávat naše dítě." dodal ještě a odešel z místnosti.

Nevěřila jsem svým uším, vždyť....nechápala jsem to. Itachi se za ním rozběhl.
"Co blázníš?" řekl, když ho dohonil a otočil čelem k sobě.
"Nezblázním...vzpamatoval jsem se."
"Co ti řekla Konan?" Itachimu to hned bylo jasné.
"Co?" Deidara dělal, že neví, o čem je řeč. "Proč by mi měla něco říkat?"
"No tak!" Vím, že jí miluješ a tohle by si jen tak sám z ničeho nic nevymyslel. Navíc, jsi s ní mluvil...tak? Co ti řekla? Nebo snad něco vymyslel Pein?"
"I kdybych jí miloval sebevíc, stejně musím splnit svůj úkol." řekl Deidara polohlasem, dívajíc se na zem.
"To je svině!" zaklel naštvaně Itachi. "A co bude s dítětem?" zeptal se po chvíli.
"Na dítě se to nevztahuje, to zůstane mě a já ho můžu vychovávat."
"A ona?" nebyl si jistý, jestli chtěl znát odpověď.
"Když bude mít štěstí, vzbudí se ze špatného snu zpět v Konoze."
"A když ne?"
"Tak už se nevzbudí..." přiznal nahlas.
"Jak jsi mohl na něco takového přistoupit!?" rozčílil se Itachi.
"Když to udělám tak, jak chce..nechá jí žít."
 


Komentáře

1 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 3. dubna 2017 v 20:22 | Reagovat

Cože?! Né! Ale jsem hodně zvědavá, jak se to dál vyvine :)

2 Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 22:08 | Reagovat

Deidarovi utrhnú hlavu :D chúďa Aki chan konečne mu povedala svoje city a on ju odbije :D do piče Konan čo si to spôsobila kvôli Peinovi/Yahikovi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.