°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Ani smrt nás nerozdělí 03

20. března 2017 v 12:00 | Á-chan |  Ani smrt nás nerozdělí
Další díl této slátanino-úchylárno-blbosti XD

Procházeli jsme se mlčky po skrýši. Byli jsme už pár metrů od našeho pokoje, když se mi náhle zatočila hlava. Deidara mě včas chytil, popadl mě do náruče, odnesl až do pokoje a pomalu a opatrně mě položil na postel. Zadíval se na mě dlouze a pomalu se přibližoval. Pohladil mě po tváři a lehce se svými rty dotkl mých. Nechali jsme se unést okamžikem a oba jsme byli pod vlivem alkoholu. Přitáhla jsem si ho k sobě ještě blíž a polibek mu vrátila. Líbali jsme se snad celou věčnost, přičemž jsme se navzájem vysvlékali do naha. Líbal mě na krku, na břiše, na každé odhalené části mého nahého těla, dokud do mě pomalu nevnikl. Ten krásný okamžik trval celou noc. Potom jsme si nazí usnuli v náruči.



__________________________________________________________________

Ráno jsem se vzbudila s bolestí hlavy. Až po chvíli mi došlo, že jsem nahá a ze včerejší noci si nic moc nepamatuji. Natáhla jsem na sebe župan a odbelhala jsem se do koupelny. Vysprchovala jsem se, oblékla se a šla se nasnídat. Vešla jsem do jídelny, kde právě seděl Itachi s Deidarou, o něčem vášnivě diskutovali.
"Jak jsi mohl? Co uděláš, až-"
"Dobré ráno." Vešla jsem.
"Aki!? Jak dlouho už tu stojíš?" znervózněl Itachi. Deidara byl naprosto v klidu.
"Teď jsem přišla." usmála jsem se, ze skříňky jsem si vyndala talíř, usedla za stůl naproti klukům a nandala si na talíř několik lívánců, které byly položeny uprostřed na tácu. Oba na mě zírali.
"Co je? Stalo se něco?" zeptala jsem udiveně s plnou pusou.
"Ne...nic. Jak ti je po včerejšku?" vyzvídal Itachi. Deidara jen nehnutě seděl a pozoroval mě.
"Bolí mě hlava, ale jinak dobrý."
Deidara se náhle zvednul a odešel.
"Co mu je?" otočila jsem se za ním.
"Ty nevíš?" vyjevil se Itachi.
"Něco se stalo?" utřela jsem si nohy do nohavic od kalhot.
"Počkej...co si pamatuješ ze včerejška?"
"Jen mžitky." pokrčila jsem rameny. "Tancovala jsem s ním ploužák...a pak jsme se šli projít."
"A?"
"Pak už nic moc. Ráno jsem se ale bůhví proč vzbudila nahá." mírně jsem se začervenala, uchechtla se a nervózně jsem se rukou podrbala za krkem. "Já jsem asi včera vyváděla, co!?" tentokrát jsem se sama nad sebou zasmála. Itachi se zvedl a odběhl pryč.
"Hej!" zavolala jsem za ním. "Řekne mi někdo krucinál, co se to tu děje?"

"DEI-DA-RO!" křičel udýchaný Itachi.
"Co je?"
"Ona si to nepamatuje!"
"Co? Kdo?"
"No Aki...na tu noc.."
"Že ne!?"
"Ne...Takže si v cajku." řekl Itachi s úsměvěm, poplácal ho po rameni a odešel.

Poté co jsem dojedla, jsem se zvedla od stolu a šla jsem si pro něco do pokoje. Po cestě tam se mi mihotavě začaly vracet vzpomínky na včerejší noc. Otevřela jsem dveře pokoje, a jako by mě někdo uhodil, mi to všechno problesklo hlavou. Celá ta noc, ten okamžik. Byla jsem v šoku. Posadila jsem se na postel a chytla se za hlavu. Během chvilky se ve dveřích objevil Deidara. Zavřel za sebou dveře a pomalu kráčel ke mně.
"Je ti něco?" zeptal se ustaraně. Podívala jsem se na něj se slzami na krajíčku.
"Já....nic....jen.....Ty si ten včerejšek pamatuješ?"
"Itachi říkal, že si nevzpomínáš, tak jsem ti to nechtěl připomínat.."
"Vzpomněla jsem si." odmlčela jsem se. "Takže...ty to víš? Proč jsi nic neřekl? Bál jsi se?"
"Nebál. Nechtěl jsem tě s tím otravovat."
"Vždyť jsme se spolu vyspali!" vykřikla jsem na něho.
"Já vím." odpověděl klidně. "Lituješ toho?"
"Ne." přiznala jsem s ruměnci ve tvářích. "A ty?"
"Ne." odpověděl stroze. "A co bude teď?" zeptal se po chvilkové odmlce.
"Nevím...co navrhuješ?"
"Zapomeneme na to a budeme dál přátéle." Řekl bez známky emocí v hlase.
"Opravdu to takhle chceš?"
"Ty ne?"
"Ano, souhlasím." dodala jsem po chvilce odmlčení.
Deidara se potom sebral a odešel.
Celý ten rozhovor se mi potom přehrával v hlavě. Lehla jsem si na postel a rozbrečela se. Co vlastně chci? Chci být s ním, nebo ne?

Deidara šel rovnou za Itachim.
"Děje se něco?" zeptal se ho Uchiha, když vešel k němu do pokoje.
"Vzpomněla si..."
"Aki? Na tu noc?"
"Jo."
"A?" vyzvídal Itachi.
"Navrhl jsem, že na to zapomenem a budeme dál přátelé."
"A co ona na to?"
"Souhlasila.." dodal Deidara sklesle.
"A jsi si tím jistý? Že chceš být jen její kamarád?"
"Ne." přiznal se.
"A co s tím hodláš dělat?"
"Co bych měl dělat?" rozkřikl se. "Ona s tím souhlasila a já budu její přání respektovat." dodal po chvíli.
"Ale ty jí miluješ!" řekl Itachi se zvýšeným hlasem.
"Jenže ona mě zřejmě ne." Jeho pohledl padl k zemi.
"Tak bojuj!" snažil se ho vyburcovat.
"Přece jí nebudu do ničeho nutit."
"A jak se přitom tvářila?" Itachi se mu snažil pomoct.
"Vypadala, jako by se jí chtělo každou chvíli brečet." řekl Deidara, když si vybavil její obličej.
"Ty jsi debil!" křiknul na něj. "Pak je to naprosto jasný!" zakroutil nad svým přítelem hlavou.
"Co je jasný?" divil se náhle zmatený Deidara.
"Že tě taky mijule! Ale přistoupila na tvou dohodu, protože si myslí, že ty jí nemiluješ!" snažil se mu otevřít oči.
"To je blbost." zamrmal Deidara.
"A nebo té noci vážně lituje..." zamyslel se Itachi.
"Řekla, že ne..." vybavoval si jejich rozhovor.
"Ženský toho nakecaj...."
"Nebudeme to dál rozebírat....stalo se..." řekl Deidara.
 


Komentáře

1 Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ Sayuriko MeiLin Hikarashi♥SB♥ | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 21:48 | Reagovat

Ach moja láska Itachi aký je rozumný :D
Neviem prečo si nedá Deidara od neho poradiť :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.