°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Dreaming 07

7. února 2011 v 13:45 | Aki-chan |  Dreaming
Od té doby uběhli dva měsíce a my s Deidarou se dali dohromady. Zrovna v ten den jsme měli mít svojí první společnou misi, jako týmoví partneři. Mně už ale od rána nebylo moc dobře, a proto jsem si zašla za Konan.

"Konan? Jsi tu?" zaťukala jsem a vešla do ordinace.
"Jojo, pojď dál! Hned se ti budu věnovat!" ozvalo se ze zadu.
Mezitím jsem si sedla na lehátko a za chvilku přišla i Konan.
"Tak, co tě trápí? Nějaké problémy s Deidarou?"
"Ne, vše je v naprostém pořádku, jen..mi dneska není moc dobře, ráno jsem i zvracela."
"Tak já ti naberu krev."
"Dobře, ale dnes mám misi."
"To ale vůbec nevadí, až se vrátíš z mise, tak budeš mít výsledky."
"Dobře." usmála jsem se.
Během hodiny jsme vyráželi na misi. Došli jsme několik kilometrů od skrýše a mě se zatočila hlava.
"Děje se něco?" zeptal se Deidara ustaraně.
"Nene, kdepak. Jen mi ráno nebylo moc dobře."
"A to mi říkáš až teď? Neměla si na tu dnešní misi chodit."
"To je dobrý, už mi nic není."
Sotva jsem to dořekla, sekla jsem sebou. Deidara mě včas chytil a vracel se se mnou v náruči rychle zpět do skrýše. Odnesl mě ke Konan a čekal, až se vzbudím, což netrvalo dlouho.
"Co se stalo? Bolí mě hlava."
"Omdlela si." řekl utrápený Deidara.
"Je to jen chvilkové oslabení organismu, zítra bude zase fit." usmála se Konan.
"Mimochodem, Deidaro, máš jít za Peinem, ta mise je důležitá, takže místo Aki půjde Tobi."
"To je skvělý."
"Jen běž, já tu na tebe počkám." řekla jsem a políbila ho.
Deidara se tedy sebral a šel na misi s Tobim.
"Konan?"
"Hm?"
"Co ty výsledky?"
"Jo, jasně, už je mám. Vydrž!" řekla a došla si pro papíry.
"Tak?"
"Tak, jsi v naprostém pořádku a ještě ti musím pogratulovat."
"Proč?"
"Jsi těhotná!"
"Cože?"
"Gratuluju! Máš radost?"
"Nevím, co si mám myslet. Požádám tě o jediné, nikomu ani muk!"
"Ale...aspoň Deidara by to měl vědět..."
"Prosím.."
"Dobrá." řekla a odešla poněkud skleslá.
Já tomu nemohla uvěřit. Seděla jsem tam na posteli a zírala do zdi jako pošuk. Jak jsem řekla, na tu noc nikdy nezapomenu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.