°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Don't go tonight 01

18. října 2010 v 21:13 | Aki-chan |  Don't go tonight
Táák...ouu...po táák moooc dlouhé době tu máme povídku....huh XDD



Sídlo policie, LA:

"Pánové, ať je uklizeno a vypadá to tu nějak k světu!" vykřikl náčelník místní policie, Harry Colmann. Byl to muž kolem 40, průměrně vysoký a urostlý. Měl na krátko střižené, hnědé vlasy, hnědé oči a knírek. Z jeho tváře vyřazoval respekt, i když se sem tam mihly vrásky pod očima z únavy. Procházel zrovna oddělím do své kanceláře na konci chodbičky zaplněné pracovními stoly plnými štosy papírů.
"Jasně, šéfe!" ozvalo se z davu.
"A proč, šéfe?"
"Přeci jsem vám to před týdnem říkal!" vykřikl do davu policejních služebníků za sebou, aniž by se otočil. Policisté běhali z místa na místo. Dnes zde vládl poněkud chaos. "Dnes k nám přijít ta posila." povzdychl si.
"Dneska?"
Náčelník pouze přikývl, otevřel dveře od své kanceláře, vešel a zavřel za sebou. Poté se posadil za svůj stůl a rozhlédl se po místnosti. Byl to poněkud menší kamrlíček, dva metry na dva. Za stolem, zády k němu bylo okno s výhledem na rušné ulice Los Angeles. Po pravici byla prosklená stěna se žaluziema s výhledem na pracoviště policistů. Po jeho levé straně se tyčilo několik regálů se složkami z různých případů. Byly do tvaru L a pokračovali ke stěně naproti jeho stolu. Na stole měl postavených několik rodinných fotografií manželky a jeho dvou dětí.
Díval se zrovna zamyšleně do stropu, když tu se ozvalo jemné zaklepání na jeho dveře, které se chvilku poté otevřeli.
"Ne, říkal jsem, že koblihy nemá ráda, tak žádné nekupujte." řekl, hledíc stále na strop.
"Ale kafe by bodlo." ozval se melodický, ženský hlas.
Odvrátil zrak od stropu a jeho pohled padl na velmi pohlednou, šíthlou mladou ženu. Mohla být ve svých raných 2Oletech. Měla blonďaté vlasy, jemně zčesané do vysokého culíku, který končil u jejích ramen. Byla velmi upravená, ani jeden vlásek netrčel jinam. Obličej měla bez vrásek, bez jediné vady a její zářivě modré oči se na něj usmívali, stejně tak jako její tvář. Na sobě měla elegantní, tmavě modrý kostýmek. Sáčko měla zaplé na dva spodní knoflíčky, takže byla vidět bílá košile, kterou měla pod ním. Sukně jí končila nad koleny. Měla boty na podpatku, i když podle něj by je ani neptřebovala, zdála se mu být dost vysoká.
"Agentka Rossová?" zeptal se po chvilce ticha.
"Ano, těší mě." přistoupila k němu a natáhla ruku.
"Colmann. Také mě velmi těší." řekl náčelník, postavil se a přes stůl natáhl svou ruku a potřásl si s nově příchozí posilou. "Vítejte na našem oddělení, agentko Rossová."mírně se na ni usmál.
"Prosím...jmenuji se Isabella."
Náčelník kývnul a pokynul Isabelle, aby ho následovala. Jako správný gentleman jí otevřel dveře a vedl jí do její kanceláře. Prošli kolem několika stolů a zabočili vlevo. O pár metrů dál byli pootevřené dveře, které čekali na ty dva. Vešli dovnitř. Místnost byla o něco menší než náčelníkova kancelář a měla spíše obdélníkový tvar. Na pohled se ale zdála prázdná. Stěny byli vymalované do bíla, ale bez oken se tu i tak zdála být poněkud tma. Naproti dveřím stál její pracovní stůl, zatím prázdný. Pokud nebude počítat počítač a lampičku.
"Thomas Vám donese složku k případu Black." řekl náčelník.
Isabella kývla a vyčkala, až náčelník odejde. Rozhlédla se po místnosti a už přemýšlela, jak si to tu zkrášlí. Přeci jenom zde měla trávit nějaký čas a žena jako ona by nesnesla pobyt v tak chudé, smutné místnosti, jak by to ona nazvala. Hned zítra se do toho pustí, říkala si. Náhle se za ní ozvalo zakašlání. Prudce se otočila a její zrak se upnul na mladém muži stojícím ve dveřích. Mohlo mu být tak 25. Víc jak 30 určitě ne. Byl docela vysoký, ale ne tak hubený, jak by se na první pohled mohlo zdát. Po bližsím a detailnějším prozkoumání si člověk všimnul, že má širší ramena a svalnatější ruce. Měl velmi krátké černé vlasy a hnědé oči.
"Thomas Andrews." řekl s úsměvem a potřásl si s ní rukou.
"Isabella Rossová."
"Nesu Vám tu složku." řekl a podal jí okrovou obálku. "A kapitán Colmann říkal něco o kávě. Raději černou, nebo s mlékem?"
"S mlékem, děkuji." řekla, převzala obálku, posadila se za stůl a dala se do čtení.

Ze čtení jí vytrhlo zaklepání na otevřené dveře od její kanceláře. Zvedla pohled a ve dveřích stál Thomas. Mile se na něj usmála a on jí úsměv oplatil.
"Na první den jsi tu dnes docela dlouho." podotkl Thomas a opřel se o futra.
"Kolik je hodin?"
"Už je po desáté. Co takhle padla?"
"Asi jo....nějak jsem se začetla a úplně jsem zapomněla na čas." zasmála se.
"Chceš hodit domů?" nabídl se.
"Ne, to je dobrý." řekla a usmála se se zavřenýma očima.
"A nebo, pokud chceš, můžeš jít s námi na panáka. Razíme s pár kolegama...hm?"
"Ráda." zvedla se ze židle, oblékla si sáčko a vyrazila za Thomasem.
 


Komentáře

1 Narashinka, vášnivě milující Sbčko Narashinka, vášnivě milující Sbčko | Web | 18. října 2010 v 21:53 | Reagovat

ááá krutýýýý ♥♥♥ Hej už nějakej ten pátek Seiko-chan nejsem... takže si mě šoustni zpět na Narashi-chan xD

2 Masíí Masíí | Web | 19. října 2010 v 15:38 | Reagovat

áá ta je kawaiiina... moc krásná. x) a co jinak jak pak žiješ jaký si měla víkend povídej přeháněj x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.