°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Je to snad láska?

22. listopadu 2009 v 15:46 | Aki-chan |  povídky for me
by



"Jste tu všichni?" předstoupil Kaname před shromážděné upíry.
"Hai" zaznělo halou
"Proč jsme tady?" zeptala se Ruka a v očích se jí zablesklo.
"Rád bych Vám něco oznámil...možná pro Vás bude trochu šok...nicméně"
Ruka se trochu třásla nadšením. Na rtech se jí dokonce objevil náznak úsměvu.
"Představuji Vám nového člena našeho osazenstva, Aki, moje sestra" udělal malé gesto a před skupinku předstoupila jemná dívenka. Nikdo by do n neřekl, že je jednou z nich. Usmála se, uklonila se a jak se patří na vznešeného člena rodiny, všechny pozdravila a všichni ji nadšeně přivítali.

Až na Ruku, ta stála vzadu a její oči teď připomínaly rozbouřený oceán, který nenechá nic jen tak. Čekala snad, že se Kaname rozhodne oznámit něco jiného? Pokud ano, co by to mělo asi být...

"Nezmínil ses, že máš sestru" naklonil se ke Kanamemu Aidou.
"A navíc, takhle sexy..." prohlížel si ji zeshoda dolů.
"Opatrne, Aidou" upozornil ho Kaname.
"Pardon..."
"Nebyl důvod se zmiňovat o mé sestře. Navíc, ještě minulý týden byla v Pensylvánii, studovala tam...místní kulturu"
"Hmm..." uznale zamručel Aidou a přešel pokoj za Aki.
"Má milá nová paní, bavíte se dobře?" podával ji skleničku, ve které se pomalu začínala rozpouštět kapsle.
glass.jpg blood and water image by randaroo5680
"Díky" řekla Aki a pozorovala, jak se voda barví do ruda. Napila se a hned potom skřivila výraz.
"Tohle...opavdu tady žijete jen z tohohle?" a odpudivě skleničku položila na tác.
"Zvykneš si" mrkl na ni Aidou a napil se svého.
"Neříkej, že Ti to chutná...není nic lepšího než... Nevíš náhodou...není tady možnost, že..."
"Chtěla by ses pobavit?" podíval se jí přímo do očí a ovinul jí nenápadně paži kolem pasu.
"Aidou, že?"
"Ano" odpověděl.
"Bratr mě před Tebou varoval. Nevěřila jsem...do teď" a ruku mu zase oddělala.
"Jistě" řekl hořce a vyklopil do sebe zbytek skleničky.
Aki se otočila na podpatku a odešla. Po zbytek minipárty, která se rozjela na její přivítání, se bavila se všemi, kromě Ruky, která odešla do svého pokoje a Aidoua, který ji celou dobu tajně pozoroval. Její odmítnutí ho nějak podivně zasáhlo.
"No, pokud je tady všechno jen o tomhle, bude se mi tady líbit!" objala svého bratra.
"Aki...zítra teprve uvidíš, jak to tady opravdu chodí a nezapomeň...nechci tady žádné potíže"
"Jistě, bratříčku" zasalutovala a postavila se do pozoru jako voják. Potom se rozesmála.
"No, jsem unavená...jdu si lehnout"
"Pokoj máš už připravený, chceš tam odvést?"
"Ne, najdu to" mrkla na něj a odcházela.
Vyšla po schodech do oddělení s ložnicemi. Rozhlížela se okolo a vyhlédla i z okna. Zůstala stát uchvácená tou nádherou, kterou viděla. Nebe začínalo rudnout od vycházejícího slunce.
"Pravý čas jít do postele" usmála se a šla najít svoji ložnici.
"Hledáš snad mě? Věděl jsem, že neodoláš" ozval se Aidou, opřený o zeď.
"Nechej si zajít chuť" řekla a se vztyčenou hlavou kolem něj prošla.
Chytil ji za paži.
"Nezahrávej si se mnou děvenko" řrkl výhružně a táhl ji k sobě.
Aki na něj zprudka otočila tvář a podívala se mu přísně do očí.
"Ty jsi ten, co by si neměl hrát...s ohněm! Nebo se spálíš" řekla a když se zadíval do jejích očí, bylo to jako by se díval do plamenů. V tu chvíli ho začala ruka na jějí paži nepříjemně pálit. Pustil ji a vystrašeně si ji držel druhou.
"Rozumím" řekl a odcházel jako spráskaný pes.
"To doufám" řekla ještě Aki a vešla do svého pokoje. Lehla si na postel a hleděla jak první paprsky začínají osvětlovat pokoj. Povzdechla si a znovu se vyhrabala na nohy.
"Díky bohu za závěsy!" řekla a zatáhla je. Potom se odstrojila, učesala si vlasy a uložila se ke spánku, tentokrát opravdu usnula.

"Tak, co nás dnes čeká?" zeptal se jí Kaname, když se druhý den sešli.
"Víš, že takhle to nefunguje" odpověděla na jeho narážku na její schopnosti.
"Hmm...to je škoda."
"Proč?"
"Alespoň by jsi věděla, co Tě dnes čeká" řekl a podal ji sklenici s kapslí. Napila se, byla hladová.
"Na tohle si snad nikdy nezvyknu...řekni bratříčku, opravdu tady žijete jen z tohoto?"
"Říkal jsem Ti, že nechci potíže. Už nejsi v Pensylvánii!"
"No dobrá...zpátky k věci...měla bych se snad na něco připravit?"
"No, je tu taková věc...Víš jsme studenti noční třídy"
"Nejsme trochu staří na studenty?"
"My ano, ale nezapomeň, že na to nevypadáme...Jsou zde i jiní studenti"
"Jak jako? Další upíři?"
"Studenti denní třídy..."
"Lidé?" vyhrkla nadšeně a oči se jí zbarvily do ruda.
"Pamatuj si, neublížíš nikomu z nich!"
"Stal se z Tebe pěkně nudný patron!" odfrkla si Aki.
"To víš" usmál se Kaname.
Později se všichni vydali směrem ke škole. Když se rozevřely vstupní dveře, byla Aki vážně v šoku.
"Měl jsi mě varovat!" zašeptala Kanamemu do ucha.
Ten se jen usmál.
"Oni nás ušlapou!" byla vyděšená Aki.
"Neboj, všechno je v pořádku" řekl ji Ichijou.
"V pořádku? Jsi snad slepý? Nevidíš, co se na nás chystá?"
yuukiandzeroawesome.jpg zero and yuuki image by Allysian
"Jistě...sama uvidíš" když to řekl, ozvala se píšťalka a objevili se dva, kteří měli na rukávu pásku s nějakým znakem. Na jedné straně se studenti okamžitě seřadili a nikdo si nedovolil oni o milimetr překročit linii, kterou vytvořil nějaký záhadný chlapec se stříbrnými vlasy. Zato křehká dívenka na druhé straně měla problém je udržet. Ač se snažila sebevíc, měli navrch.
Otevřela se brána a studenti denní třídy se začali překřikovat. Zaznívala nejrůznější jména.
"Oni Vás znají" řekla překvapeně a ještě víc byla v šoku, když se Aidou začal předevšemi natřásat. Dokonce přijal od jedné dívky i růži.
"On si to užívá" ukázala na něj prstem
"Aspoň někdo" usmál se na ni Ichijou.
Když Aki procházela, všimla si, že každý jeden pár očí na ní spočinul a nikdo si ji nedokázal zařadit. Usmála se, bude mít klid.
V jednu chvíli dokonce řada na straně dívky zdivočela tak, že ji vyšťouchli ven a ona padala upírům přímo pod nohy.
V poslední chvíli ji zachytil Kaname a postavil ji na nohy. Dívka začínala rudnout a omlouvat se mu. Kaname ji vzal za bradu, takže se mu dívala přímo do očí. Usmál se na ni a poděkoval jí za její práci. Potom ji pohladil po vlasech a odcházel.
Aki to sledovala, ale potom ji uchvátilo něco jiného. Chlapec na druhé straně. Celou dobu stál se zavřeýma očima, ale teprve až byla Aki v jeho zorném poli, je trochu pootevřel a sledoval její pohyby. Podívala se na něj a uvědomila si, jak moc je hezký. Usmála se na něj, ale jeho reakce ji překvapila.
Nakrčil nos, znovu pevně zavřel oči a natočil hlavu stranou.
Udělala jsem snad něco špatně? říkala si.

"Líbí se Ti, co?" zeptala se Aki Kanameho, když byli ve třídě a on nenápadně hleděl ven oknem, kde se zrovna Yuuki procházela.
"O čem to mluvíš?" podíval se na ni zpoza knížky.
"Notak, jsi přece můj bratr! Poznám, když máš o někoho zájem!" rýpla do něj.
"Co tam vůbec dělá?" naklonila se k oknu.
"Je prefektkou, hlídá, aby se studenti jednotlivých tříd nesetkali a aby naše malé tajemství mezi ostatní neproniklo."
"Hmm...a co ten, jak tam byl s ní?"
"Zero...s tím si ještě užiješ...Nemá nás moc v lásce. Všimla sis toho znaku, co má na krku?"
"Hmm, mimo jiné"
"No, on je totiž Kiryuu"
"Cože, ten Kiryuu?"
"Jo"
"A ta dívka?"
"Yuuki"
"Kdy ji pozveš na rande, vypadalo to, že se jí taky líbíš!"
"Nech to být" řekl Kaname, zaklapl knížku a odešel.
Aki si povzdechla, nebýval takový bručoun!
Potom vyhlédla z okna. Yuuki zrovna stála a dívala se na oblohu. Potom sebou trhla. To Aki zaujalo, co se tam dole děje?
Aidou! Co tam dělá? Přiblížil se k Yuuki. Nejdříve to vypadalo, že si jen povídají, potom ale ona začala couvat a jemu se zaleskly oči.
To nevypadá dobře, ale alespoň uvidíme, jaké má schopnosti! říkala si se zájmem
Yuuki vytáhla svoji zbraň. To na chvíli zapůsobilo. Aidou o krok ustoupil. Potom ale porušil všechna ujednání a s pomocí své schopnosti jí přimrazil nohu k zemi, takže se nemohla pohybovat. Stále se ještě snažila bránit, ale Aidou byl silnější. Už to vypadalo, že se jí zakousne do žíly, ale v tu chvíli si Yuuki všimla něčeho dalšího. Ve tmě se objevily další rudé oči.
vampireknight1_62.jpg Aidou and Yuuki image by ErchinEragon
Něco zaznělo šumem listí a Aidou okamžitě přestal. Dokonce v okamžiku zmizel.
Rudé oči se upřeně zadívaly na Yuuki. Ta skoro nedýchala. Ze tmy se začala nořit postava.
V momentě, kdy se Aki objevila v měsíčním svitu se zde objevil Kaname, vzal ji d náruče a odnesl.
Yuuki zůstala stát jako přimražená až jí přišlo směšné, jak moc je to pravda.
Po chvíli přiběhl i Zero a pomohl jí.

"Nic? Žádné přednášky o tom, že nechceš problémy?" zeptala se překvapeně Aki, když ji Kaname zavíral v pokoji.
"Nebuď hloupá, vím co se tam stalo!"
"A kam jdeš?"
"Jdu si sjednat pořádek!" zableskly se ještě jeho oči.
"Chudák Aidou" věděla, co to pro něj znamená. Potom si otevřela knihu a četla si. Bohužel, musela neustále myslet na Zerovy oči.
Je to snad láska? zašeptala do rána a usnula.

Další dny probíhalo všechno poklidně. Střídaly se denní a noční třídy, studenti zjistili, kdo je nová záhadná upírka, samozřejmě aniž by veděli, že je upír a taky si ji zamilovali. Což byl en další popud pro Ruku, která na ni čím dál tím víc žárlila. Aki to ovšem nevnímala, bylo jí to jedno. Co jí ale jedno nebylo, byl Zero. Ten se jí jakoby vyhýbal. Pokaždé, když se setkala s Yuuki, neměly ani jedna problém si společně popovídat, ale Zero to viděl jinak. Jakoby vždycky vytušil, že se s ním chce sejít a ukryl se neznámo kde. Yuuki se jeho chování taky nezdálo normální.
Jednou se takhle sešly venku. Sedly si spolu na lavičku a povídaly si.
"A...co dělá Kaname?" vykoktala ze sebe Yuuki a trochu se začervenala.
"Nemusíš se stydět, vím, co k sobě cítíte" usmála se na ni.
"Cítíme? Chceš snad říct, že někdo jako Kaname by mohl...někoho jako jsem já..."
"Nevěříš si snad? Jsi krásná dívka"
"Ne nejsem, když se podívám na Vás...Jste tak krásní, všichni. Všechny z Vás mají takové nádherné vlasy a oči...Kdežto já" povzdechla si.
"Nemáš důvod být smutná" mrkla na ni
"Jako sestra poznám, kdy má Kaname o někoho zájem. A Ruky si nevšímej"
Yuuki se jí podívala do očí.
"Vážně si to myslíš?"
"Ale kdepak, nemyslím. Já to vím!" obě se zasmály.
"A co Zero, mluví alespoň s Tebou?"
"Jo...Poslední dobou je nějaký jiný. Skoro se mi zdá, že ho něco trápí. A víš...ty asi víš o tom, co se stalo jemu a jeho rodině a co je vlastně zač."
"Že se z něj pomalu stává level E a že pije tvoji krev? Vím to, a Kanameo to velice znepokojuje. Ovšem já se víc bojím o Zera. Viděla jsem už spousty takových Eček...není to hezký pohled a nakonec by skončil jako všichni..." zachmuřila se.
"To je ale hrozné!" vykřikla Yuuki
"Nedá se tomu nějak zabránit?"
"Jeden způsob tady je, musel by se napít krve toho, kdo mu to udělal. Musí to být zároveň čistokrevný a hlavně, musí žít, což u Maríe už bohužel pravda není."
"Co budeme dělat?"
"My nezmůžeme nic. Musí se rozhodnout sám Zero, ale sama víš, jak moc je vrdohlavý a jak nemá rád upíry...Kdyby jsi ho přesvědčila, aby se napil Kanameho krve..."
"Kaneme?"
"Ano...dlouhý příběh, ale věř mi. On je jeho poslední naděje, jinak..." naznačila nebezpečného a bláznivého upíra levelu E.

Jak tomu už tak bývá, každý rok se chystal školní ples. Všichni byli nadšení z jeho přípra. Někteří se přihlásili jako dobrovolníci a chystali nádhernou místnost pro TEN večer.
"Nuže bratříčku, již jsi pozval malou Yuuki?"
Místo odpovědi se jí dostalo zaryté mlčení.
"No, je možnost, že nevíš jak...možná bych Ti napověděla, kdyby jsi chtěl."
Kaname zvedl zaujatě oči.
"No, když nechceš..."
"Ne, Aki...neodcházej...prosím" poslední slovo jis kutečně zastavilo.
"Dobrá...víš, že prefekti by měli pracovat...Yuuki nemá plesové šaty..."
"Díky sestřičko" dal jí pusu na čelo a už se řítil ven.
"Počkej, kam si myslíš, že jdeš!"
"No...do města?"
"V žádném případě! Nepůjdeš přece sám" zazubila se a Kaname si povzdechl...
Vyšli si společně. Aki si t velmi užila. Vybírat společenské šaty, to byla její záliba.
"Tak, už jsi konečně spokojená"
"Hm..." ozvalo se z kabinky
"Co myslíš?" vyšla ven a otočila se před Kanamem.

Ten jen zůstal stát s otevřenou pusou. "Nikdo Ti neodolá!" vydal ze sebe.
"Díky, jsi milý" usmála se a podívala se na sebe v zrcadle.
"Jsem upřímný" opravil ji.
"Ukaž mi, co máš pro Yuuki!" řekla nadšeně a Kaname roztáhl nádherné bílé šaty.
"Wow, jsou krásné! Máš vkus, bratříčku!"
"Budou se jí líbit?"
"Komu ne! Ale...jsou trochu jednlité...chce to...něco..." rozhlížela se.
"Něco jako tohle!" nadšeně mu podala brož ve tvaru rudé růže.
"Hmm, oba máme vkus" usmál se.
"Moment, máš boty?" zeptala se ho
Podíval se na ni jako na malou...
"No, já že já ještě ne, mohla bych Ti ušetřit práci"
"Jasně" zasmál se Kaname a společně zaplatili.

Hodinu před plesem se sešla Yuuki s Aki a společně si udělaly vlasy a oblékly se.
"Hmm...bratr má vážně vkus, vpadáš úžasně!"
"Ne tolik, jako ty!" řekla a hleděla na Aki jako na anděla.
"Nepřeháněj. Raději mi řekni, že Zero příjde."
"Nějakým způsobem se snad i těšil...podle mě"
"Mám pro něj překvapení..."
"Tak to Ti přeju hodně štěstí" usmála se na ni Yuuki.
Někdo zaklepal.
"Ještě ne, Kaname!" křikla ke dveřím Aki.
"Jak jsi věděla..."
"Věděla" usmála se Aki a daly se do líčení.
Obě vypadaly pohádkově.
"Připravená?"
"Snad" řekla Yuuki a vyšly z pokoje. tam už čekal Kaname, aby si Yuuki převzal a společně šli na ples. Yuuki se ještě ohlédla za Aki a ta jí naznačila, že drží palce.
Potom se i ona vydala do síně nadšenců. Ale druhou stranou.
Udělala to, aby se dostala k Zerovi co nejblíže a on neměl možnost před ní utéct.
"Nemůžeš se mi přece vyhýbat věčně" ozvala se za ním
Aniž by se o milimetr hnul odpověděl jí: "Jsem prefekt, nemám čas se zabývat jen jednou osobou tady kolem!"
"Jistě...potom Ti nebude vadit..." dotkla se jeho ruky. To už na ni natočil půlku tváře.
"Když si zatančíme" usmála se a zatáhla ho na parket. zero byl překvapený.
"Čekal jsi, že Tě snad požádám o něco jiného?"
"N-ne..." uhnul pohledem.
"Teď mi řekni, proč se mi vyhýbáš."
"Už jsem Ti řekl, nevyhýbám se ti"
"Notak Zero" podívala se mu do očí.
Povzdechl si. "Můžeme jít někam, kde je míň lidí?"
"Dobře" usmála se a zavedla ho k sobě do pokoje. Cestou zachytila Yuukin veselý pohled.
Posadili se a Zero nevypadal, že by chtěl začít.
"Nuže..." popostrčila ho Aki.
"Já...nenávidím upíry..."
"Pěkný začátek, ale řekni mi něco, co ještě nevím" řekla klidně.
"Vyvraždili mi moji rodinu a ze mě udělali nestvůru!"
"Tak to není, ty nejsi nesvůra. Jsi jen neskutečně tvrdohlavý" pohladila ho po tváři
"Tím pro mě bylo horší, když jsem si uvědomil...když jsem si uvědomil..."
"Ano?"
"Že k Tobě začínám něco cítit..."
Aki na něj hleděla a čekala co dalšího z něj vypadne.
"Byl jsem zmatený a nemohl jsem na nic jiného myslet, nemohl jsem spát ani jíst...pořád jsem Tě všude viděl...a ty jsi mi to neulehčovala...jsi tak krásná..." podíval se na ni.
Aki se mu dívala do očí a cítila, že ji jeho vyznání těžce dojímá.
Naklonil se a překonal tu neuveřitelnou vzdálenost mezi nimi. Políbili se...
po chvíli už se zbavili jejich oblečení a co bylo dál nemusí být ani napsáno.
Když vedle sebe leželi, kůže na kůži, Aki si hrála s jeho vlasy. Zero se díval ven oknem.
"Já Tě miluju, Aki" řekl jí.
"Já vím" usmála se a políbila ho na krk. Ucítila jak jeho celým tělem proběhl elektrický šok a jak se celou svojí silou snaží zastavit to, co nemilosrdně přicházelo.
"Napij se" řekla a naklonila se přes něj.
"Nemůžu" řekl přiškrceně.
"Musíš...mám stejnou krev jako Kaname, vydržíš alespoň, než ho přivedu."
"Já...kvůli Tobě udělám všechno...ale tohle po mě nechtěj!" řekl a zatínal svaly.
"Dobře, přivedu Kanameho..." řekla a oblékla se.
"Aki..." zaúpěl Zero.
"A-a...říkal jsi, že pro mě uděláš všechno, žádné námitky! Nemíním Tě ztratit!!"
Zero to vzdal a zůstal ležet.
Když přišla Aki s Kanamem, ležel schoulený do klubíčka na zemi.
Kaname si povzdechl.
Přišel němu, zvedl mu hlavu a přiložil jeho ústa na svůj krk.
Zero se stále snažil odolávat.
"Zero!" řekla přísně Aki.
"Je nepoučitelný" řekl znuděne Kaname...
"V tom případě..." přešla Aki k nim
"Promiň...oba mi promiňte" řekla a udělala Kanamemu na krku malou ranku, ze které vyteklo pár kapek krve. Zero už nedokázal být tolik silný. Napil se jeho krve a nepřestával. Byla to chuť, kterou potřeboval. Potřeboval jeho krev společně s krtví Maríe k přežití...
Taky too potřebovala Aki. Nechtěla už bez něj žít, což Zero ani Kaname nedopustili, nakonec.

 


Komentáře

1 Nagashi neko (tvá sestra co tě má moc ráda) a Mizuki-chan- Tvoje Sbéčka Nagashi neko (tvá sestra co tě má moc ráda) a Mizuki-chan- Tvoje Sbéčka | Web | 22. listopadu 2009 v 19:20 | Reagovat

Nádherná povídka:D

2 Laitte -sb Laitte -sb | Web | 23. listopadu 2009 v 19:11 | Reagovat

ooo ďalšia krásna poviedka! ♥_____♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.