°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Skutečný sen 05

6. října 2009 v 21:39 | Aki Hatake |  Skutečný sen
Tsheee...tak tu máme zase konečně další díl xDD
Takže pokud to někoho zajímá, pod perexem ho máte :P
Snad si to někde přečte ;)
Varování -> nevím, ale přijde mi to poněkud... *hledá vhodná slova* tragické? depresivní? xD No prostě smutné...a dojemné ^.^

_______________________________________________________________________________________

Ráno jí probudili sluneční paprsky. Zářili přímo do jejhí obličeje. Divila se, že necítí teplo jeho těla ve své blízkosti. Sedla si na postel a rozhlédla se po místnosti. Závěsy na okně byli roztažené, proto jí probudilo slunce. Tom seděl v křesle pod oknem.
"Dobré ráno.." usmál se na ní.
"Dobré, dobré.." úsměv mu oplatila.
"Jak se ti spalo?"
"Moc dobře....Nevadila jsem ti tady? Vyspal jsi se?"
"Vyspal jsem se do růžova...rozhodně jsi mi tady nevadila! Naopak..byl jsem rád, že jsi přišla.." Zvedl se z křesla a pomalu se přibližoval k Michelle. Posadil se na postel vedle ní.
"Víš..já...musím se ti omluvit!"
"Za co se prosímtě pořád omlouváš?"
"Za moje chování...Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě v posledních dnech chovala, ale..mám k tomu důvod.."
"Chceš si promluvit?"
"Moc ráda..." Byla ráda, že mu to konečně může říct. Řekne mu to popravdě jak to je a nebude zbytečně chodit okolo. On byl zase rád, že si s ním chce promluvit.
"Tak povídej, co trápí tvé srdíčko?"
"Možná srdíčko, možná rozum..."
"Rozum s tím nemá nic společného. Všechno co cítíš, to všechno skrýváš ve svém srdci.."
"Máš pravdu...Už ti to musím říct! Musím ti vysvětlit, proš jsem taková jaká jsem.."
"Jseš si jistá tím, že mi to chceš říct?"
"Ano, pokud ti to nebude vadit..."
"Ne, naopak! Budu moc rád..."
"Je to jednoduché. Já...já se zamilovala. On mi rozumí a pomáhá mi. Je to velmi dobrý člověk. Mám ho opravdu moc ráda, ale....Ne že bych si nebyla jistá, v tom to není, já...mám akorát strach..."
"Strach z čeho?" Michelle ho hrozně mátla. Mluvila o něm ve třetí o sobě. Mluvila tedy o něm, nebo ne?
"Nikdy jsem k nikomu nic takového necítila. Upoutal mě jeho pohled, jeho oči, jeho chování. Je jiný než ostatní a já jsem do něj zamilovaná víc a víc. A trápí mě, že mu ubližuji.."
"Neubližuješ mi! Já chápu, že potřebuješ čas.."
"Jak..jak víš že mluvím o tobě?"
"A nemluvíš?"
"A-ano, ale..."
"Pak jsem ten nejšťastnější muž!"
"Jakto? Akorát tě trápím a ubližuji ti..A to vše jen proto, že mám strach! Jak hloupé!"
"To není hloupé, ale rozumné!"
"Vážně?"
"Ano! Jsem moc rád že jsi mi to řekla.." držel jí za ruku.
"Taky jsem ráda, že jsem se ti s tím svěřila. Si moc dobrý přítel!"
"Kamarád...ale...toužím po tom být něco víc. Nechovám se k tobě jen tak, já tě miluju! Zamiloval jsem se do tebe už v tom okamžiku, co jsme se viděli poprvé. Naše setkání ve vlaku, pamatuješ? Věděl jsem, že tě chci mít, že tě musím mít. Miluji tě! Upoutal mě ten tvůj pohled! Si úplně jiná než ostatní, to proto jsem se zamiloval. Nikdy jsem tohle k ženě ještě necítil. Je to víc než láska samotná."
"T-tohle mi ještě nikdo neřekl.." slzy měla na krajíčku. Dojímal jí.
"Je to prost pravda a s tím se musíme oba smířit. Já tě miluji a ty se bojíš. Možná se bojíš i mě. Nikdy tě nebudu mít tak, jak bych si přál. Nebudu tě moc držte v náruči a něžně líbat..."
"Prosím, tohle neříkej...Já vím, bude to znít hloupě, ale...Já potřebuju čas. Není to tak jednoduché.."
"Já vím že ne...Je to tak náhlé! Promiň, že na tebe tlačím....Samozřejmě ti dám čas, ale..prosím, uvědom jsi, jsem taky jenom člověk. Nemůžu čekat věčně. Ta doba, to čekání..ničí mě to..."
"Mě to tak moc mrzí, ani nevíš jak....Jsem z toho zmatená....Je toho na mě moc.."
"Já to chápu..."
"Za všecho ti děkuji! Za to, že jsme si teď promluvili, za to že tu jsi se mnou i za to, že mě respektuješ..."
"To nic není. Pro tebe bych dokázal i zemřít!"
"Prosím, ne..to neříkej! Já...děkuji ti za tu noc, že jsem s tebou mohla spát.." Zvedla se z postele, políbila ho na tvář a odešla. Mezi dveřma se ještě otočila a pohlédla na něj. V jeho očích spatřila smutek. Bylo jí z toho tak mizerně. Ona mu akorát ničila život a ubližovala mu. To si přece nezaslouží. Ona ho ale nedokáže odmítnout, miluje ho. Začíná to chápat a rozumět tomu. Na tvářích se jí leskly slzy, které jí tekly doslova proudem. Zavřela za sebou dveře, vešla k sobě do pokoje. Vešla, zavřela dveře a kleska u zdi na zem, rozplakala se.
'To musím lidem kolem mě působit stále jen bolest? Proč? Já..už nechci! Chi vědět, jaké to je milovat a být milována. Chci zažít lásku...Sbad v tom mám konečně jasno! Vždyť on je jediný v mém životě, kdo mi opravdu rozumí. Miluji ho! Ano, teď už to vím a jsem si tím naprosto jistá..'
Jak tam tak seděla a usedavě plakala, usnula z toho. Prospala celý den, ani o tom neměla zdání. Spala by dál, kdyby do pkoje nevešel Tom.
Vešel, rozhlížel se po místnosti a nikde jí nemohl najít. Už jsi myslel, že utekla, i když by vlastně neměla kudy utéct. Pak za sebou zavřel dveře a spatřil jí na mezi. Myslel na to nejhorší. Okamžitě si k ní klekl a začal jí vbouzet. Po pár vteřinách se Michelle přeci jen probrala.
"Eww...co se děje?"
"Myslel jsem si, že se ti něco stalo! Proč ležíš na zemi?"
"Já nevím...asi jsem usnula.." oči měla červené a uslzené.
"Ty jsi...plakala?"
"To je jedno...."
"Proč mi to nechceš říct? Nestyď se za to...I já pláču a to jsem chlap!"
"Jo...tak trochu...no víc jsem brečela...A z toho jsem asi usnula.."
"Tak už neplač! Život je jen jeden, tak se usmívej a nedělej si z něj vrásky!" otřel jí zbytky slz na tváři.
"Mám pro tebe překvapení!" pomohl jí na nohy a usmál se na ní.
"Vážně? Jaképak?"
"Uvidíš...Chvilku tu počkej!"
Odešel, ale za okamžik byl zase zpátky. V ruce držel dvě krabice. Chvíli na ně zkoumavě koukal a pak jednu z nich podal Michelle.
"Co v tom je?"
"Uvidíš....Sna se ti bodu líbit, a hlavně doufám, že je to tvoje velikost!"
Vzal druhou krabici a odešel k sobě do pokoje. V jeho krabici bylo černé kvádro, k němu černé kalhoty, bílá košile a černá kravata. Oblék se do toho. Košili nechal rozeplou na dva knoflíky pod krkem. Kravatu měl uvázanou jen tak uvázanou. Košili si nechal rozeplou schválně. Tudíž mu byl vidět kousek jeho nádherné vypracované nechlupaté hrudi.
Michelle otevřela krabici. Nemohla uvěřit svým očím. V krabici byli nádherné, rudě červené šaty. Byli kousek nad kolena a s ramínky. Vytáhla je z krabice. Moc se jí líbili. Oblékla si je, padli jí perfektně a dělali jí ještě krásnější postavu. Z krabice ještě vytáhla černé otevřené lodičky na malinko vyšším podpatku. Obula se do nich a prošla se v nich po místnosti. Dokonale padli k šatům a chodilo se v nich báječně. Stoupla si před velké zrcadlo u ní v pokoji. Nemohla uvěřit svým očím. Šaty jí slušeli, vypadala skvěle. Popadla ještě hřeben a učesala své, po lokty dlouhé, vlasy. Její vlasy ladili se šatami, sice nebyli tak rudé, ale měli zářivý odstín červené.

Vyšla z pokoje. Stála nahoře na schodech a Tom stál dole. Otočil se a mohl na ní oči nechat.
"Moc ti to sluší! Jsi..vážně nádherná!"
"Děkuji....Taky nevypadáš zle.."
Sešla z chody. Podal jí ruku. Ruku přijala a on tu její políbil.
"To je to překvapení?"
"To teprve bude následovat..."
Vedl jí do obýváku. Bylo zhasnuto. Všude po obýváku byli poházené rúže na zemi. Upsotřed obýcího pokoje byl malý stoleček, na němž spočívala večeře. Jediné světlo tu byli svíčky, které byli všude na poličkách.
"To je nádhera..." rozplývala se.
"Pro tebe!"
"Za co jsem si to zasloužila?"
"Za to, že jsi.."
Posadili se ke stolečku. Pojedli večeře. Pak spolu sklidili talíře a vrátili se zpět do obývacího pokoje. Tom otevřel víno.
"Může být červené?"
"Červené nevadí. Moc mi chutná.."
"Výborně, mě taky.."
Otevřel ho a nalil nejdříve Michelle a pak sobě.
"Připijme si.."
"Na co?"
"Na nás dva..." usmál se.
Připili si. Tom se zvedl a kráčel k radiu. Zapl muziku, měl připravené ploužáky.
"Smím prosit, slečno?"
"Já...nevím jestli to umím..."
"Není na tom nic těžkého...A neboj, povedu tě..."
"Dobrá..."
Pomohl jí vstát. Nejprve jí učil kroky. Poté spolu začali tančit. Byli si čím dál blíž. Koukali jsi zpříma do očí a zdálo se to jako věčnost.
CD dohrálo. Oni se zastavili. Stále si byli v objetí a hleděli so očí.
"Miluji tě..." řekla tichým hlasem Michelle. On to přesto slyšel a byl velmi překvapený. Nemohl uvěřit tomu, že to opravdu řekla. Ona sama tomu také nevěřila.
"Ano, jsem si tím naprosto jistá. Je to tak...Miluju tě!" zopakovala to. Byl velice šťastný. Slovy se nedá popsat jak moc byl šťastný.
Ona byla také velmi šťastná. Miluje...a doufá že je milována. Byl to příjemný pocit, být v jeho objetí.
Pokusil se o to znovu. Přiblížil se k ní. Jejich obličeje byli od sebe sotva pár milimetrů. A pak se to stalo. Konečně. Políbil jí. Neucukla ani neuhla pohledem. Právě naopak, polibek mu vrátila.
Odtáhl se od ní. Byl spokojený. Co víc si mohl přát. Vyznala mu lásku a jemu se zdařil konečně jeho pokus políbit jí.
"Miluju tě!" pošeptal jí.
Znova jí políbil. Polibek mu plácela. Tentokrát to byl dlouhý polibek, plný něhy i vášně.


anime Pictures, Images and Photos
 


Komentáře

1 ~B©rilliant~ ~B©rilliant~ | Web | 6. října 2009 v 21:45 | Reagovat

Hodne dlouhý..ale krásný..

2 Jenny Jenny | Web | 7. října 2009 v 14:20 | Reagovat

aaaa xD vycházím ze cviku xD * žárlí xD *  proč všichni píšou lépe než já to neí férové jako já nehraju xD

3 Jenny Jenny | Web | 7. října 2009 v 14:41 | Reagovat

*chytla záchvat smíchu * máš smysl pro humor to jedoré vědět xD

4 Jenny Jenny | Web | 7. října 2009 v 15:24 | Reagovat

remíza! xD tak to beru xD

5 Jenny Jenny | Web | 7. října 2009 v 16:43 | Reagovat

arigato ^_^ hej mám na blogu rychlovku okamžitě si ji běž přečíst hej nepochopíš xD xD xD xD * jenny se strašně nudí neví co má dělat tak píše kraviny mno xD *

6 Tara Tara | Web | 10. října 2009 v 21:22 | Reagovat

jůů j zajimave.. jen en jejich rozhovor.. pak sem se malinko ztratila kdo co říká :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.