°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Bittersweet 3/3

22. října 2009 v 20:00 | Aki-chan |  povídky for me
Poslední díleček by Kami

_______________________________________________________________________________________

Seděla v autobuse vedle Konan, která vzrušení skoro nadskakovala.
"Víkend u jezera Akimishi! To bude skvělé! Už se nemůžu dočkat!!"
Aki se musela pousmát. Konan myslela úplně na to samý, co řikala, takže to tam Aki měla dvojnásobně, tudíž nešlo její nadšení nesdílet.
Chatky byly po čtyřech. V chatce číslo sedm, kde byla Aki a Konan byli ještě Deidara a Hidan.
PÁTEK:
Aki seděla na zemi a vyhazovala z kufru na postel. Z venku se ozval řev Anko:
"Třído, v devět hodin máme sraz u táboráku, tak tam všichni buďte!"
Aki se koukla na hodiny, bylo 20:13. Měla ještě skoro třičtvrtě hodiny. V tom jí přistál u nohy papírek. Opatrně ho rozložila."Pokud ještě platí ta tvoje nabídka na popovídání, čekám venku."
Aki se pousmála a strčila papírek do kapsy. Vyšla před chatku kde čekal Deidara. Společně vyšli podél břehu jezera. Nějakou dobu mlčeli, tak se Aki rozhodla začít.
"Kdo byl ten kdo ti volal před týdnem?"
"Cože?"
"No, chtěl sis se mnou promluvit, ale někdo ti zavolal..."
"Jo tohle...no, to byla babička...je už stará...musím se o ní starat."
"Ty?"
"Jo...no...víš...rodiče zemřeli při nehodě vlaku...zůstal sem úplně sám. To babička mě zachránila před děcákem..."
"Tos to neměl lehký..."
"No...ne..."
"Tahle holka je ten neúžasnější člověk co znám...nikdy jsem nikomu tohle ještě nedokázal říct..."
Aki se lehce pousmála, ale ne tak, aby si toho Deidara všimnul. Než se nadáli, ozval se hlas Anko, tak se oba rozeběhli zpět.
U táboráku byla legrace. Itachi hrál na kytaru, zpívalo se a všichni si vzrušeně povídali o soutěži, o jezeře, vyprávěly se strašidelné historky...Aki nikdy nebyla šťastnější. A ten Deidara jí pořád zůstával v hlavě...
SOBOTA:
Aki se probudila s úsměvem na tváři. Muselo být ale už dost pozdě. Konan běhala v plavkách po chatce a snažila se najít svoji gumičku do vlasů, Deidara stál před zrcadlem a snažil se učesat si vlasy a Hidan hledal čistý ponožky. Aki se znovu pousmála, seskočila z postele a vydala se na snídani. Ostatní se k ní připojili. Aki nemohlo ujít, že jí Deidara celou dobu nenápadně pozoruje. Pak se šli koupat.
"Hej Aki, pojď k nám do vody! Topíme Itachiho!"
Aki neváhala, rozeběhla se po malém můstku a skočila "kufr" do vody.Celou dobu blbli, navzájem se topili, hráli bitvu s bahnem ze dna jezera...prostě jako malé děti. Po obědě měli volný program. Aki se rozhodla vyhledat nějaké osamnělé místo, kde by mohla přemýšlet, bez toho, aniž by se jí do toho motaly mysli ostatních. Šla až na druhý konec jezera, tam se posadila na zem a opřela se zády o strom. Přivřela oči. Okolo bylo ticho.
"Krásné místo, že?"
Aki sebou trhla. Musela usnout, slunce už bylo skoro u západu a zbarvovalo oblohu do rudy. Vedle Aki stál Deidara a usmíval se.
"Můžu si přisednout?"
"Jasně."
Deidara si sednul vedle ní.
"Víš...tak jsem přemýšlel...už o mě víš všechno, ale já o tobě vůbec nic...pověz mi o sobě něco...něco co si ještě nikdy nikomu jinému neřekla..."
Aki se zamyslela. Má to udělat? Neměla by...ale pusa jí neposlouchala.
"No...umím číst myšlenky."
Deidara po ní vrhnul zvláštní pohled a i kdyby to Aki neslyšela, odhadla by podle jeho pohledu co si myslí.
"Jí asi přeskočilo..."
"Nepřeskočilo mi."
Deidara sebou trhnul a vyvalil oči.
"Jak proboha mohla vědět, co si myslím?!"
"Jak? Vždyť ti to tady právě vysvětluju!"
"Do prdele!"
"Nebuď sprostej!!!"
"Ale já nic neřekl!"
"To ale neznamená, že jsem to neslyšela."
Deidara vyděšeně vstal. Podíval se na Aki, otevřel pusu, ale pak jí zase zavřel, neměl co říct. Pak se otočil a rychle odešel. Aki se zklesle vrátila do chaty.
NEDĚLE:
Aki si balila věci zpět do tašky. V očích měla slzy. Od "tý chvíle" na ní Deidara nepromluvil. Jen po ní občas hodil napůl zamyšlený a napůl vyděšený pohled.
Když dojeli zpět do Tokia, objala se Aki s mamkou a mlčky jeli domů. Její máma ihned věděla, co jí tíží, protože i když se Aki snažila, nemohla na to přestat myslet. Doma ji ale čekalo ne příliš příjemné překvapení. Aki otevřela poštovní schránku. Byla tam černá obálka. Otevřela ji. Najednou zkameněla a vytřeštila oči, kam se jí nahrnuly slzy. Vešla do domu, stále jako tělo bez duše.
"Co se stalo, Aki?"
"Deidarova babička...ona..."
Akiina mamka upustila talíř, který právě umyla. Ten zařinčel ve dřezu.
"P-pohřeb je dneska večer..."
"Tak brzo?!"
"Ano...prý to bylo její přání..."
O několik hodin později šla Aki v černých šatech na místní hřbitov. Deidara stál, jakoby mu ještě pořádně nedošlo, co se stalo. Byl sám. Aki si s ním musela promluvit, i když na to nebyla vhodná doba...po obřadu se začali všichni rozcházet. Jen Deidara pořád stál na jednom místě a sledoval studený náhrobní kámen. Aki k němu přistoupila.
"Je mi to moc líto..."
"Jo...dík."
"Na co myslíš?"
Deidara se na ní nechápavě podíval.
"Copak ty to nevíš?"
"Ne...víš...podle legendy...ten, komu zemřou tři drahé osoby...jeho duše je pak tak smutná a zarmoucená, že nemáme šanci ji slyšet..."
Deidara ji ohromeně pozoroval. Pak se lehce pousmál.
"Na co myslím? No..."
Než si Aki uvědomila, co se děje, Deidara ji políbil.
"Je to celkem hloupý, co? Že nás dá dohromady zrovna smrt mojí babičky..."
"Jo. Jako v tý písničce Bittersweet. Takovej hořkosladkej konec, co?"
Deidara ji políbil do vlasů.
"Ne. Hořkosladkej začátek."

 


Komentáře

1 Kami Kami | E-mail | Web | 22. října 2009 v 20:02 | Reagovat

já? třeba...Itachiho se Sasukem...a ty? :-)

2 Lucy Lucy | Web | 22. října 2009 v 20:07 | Reagovat

Nemáš zač n_n

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.