°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Skutečný sen 03

14. září 2009 v 17:11 | Aki |  Skutečný sen
Tak tu máte další díl xD Tak doufám, že se bude páčit xD


____________________________________________________________________________________


Lehla si a v tu ránu usla.
Probrala se až k poledni. Vstala a šla najít Toma, nikde ho nemohla najít, lekla se, že jí tam jen tak nechal, ale pak slyšela jak si někdo hvízdá a ozývalo se to z koupelny. Proto šla a stoupla si schválně vedle dveří od koupelny. Tom vyšel a nevšiml si jí. Michelle si odkašlala. Otočil se a chvíli na ní koukal.
"Co se děje?"
"Děje? Nic...vlastně něco jo! Jen tak si zmizíš a nic mi neřekneš! Myslela jsem si, že už si mě tady snad nechal!"
"Promiň, příště nechám vzkaz 'Šel jsem se sprchovat'.." zasmál se nad tím.
"Promiň, plaším zbytečně.."
"Máš o mě strach, chápu to.."
"Já o tebe ale nemám strach! Mám strach o..o sebe...Jo!"
Usmál se nad tím a zrovna když stál kousek od schodů, Michelle se lekla.
"Pozor, schody!"
"A pak že o mě nemáš strach...zkoušel jsem tě.."
Smál se jí, ale jí to vůbec nepřišlo vtipný. Sešla za ním a dala si něco k snídani. Pak se prostě sebrala a odešla do svého pokoje. Za okamžik se objeil u dveří jejího pokoje.
"Co tu chceš?"
"Kontroluji tě.."
"Proč?"
"Aby jsi neutekla.."
"A čím asi? Proskočím tima mřížema na okně, ne?"
"Hubená seš na to dost.."
"Chci dneska udělat večeři!"
"Cože?"
"Jo, umím vařit!"
"O tom nepochybuju..ale...proč? Vařím snad špatně?"
"Ne, ale...nudím se...Chci uvařit, prosím.."
"Dobře..."
"A můžu zajet nakoupit?"
"Ne."
"Proč?"
"Protože bych tě viděl odjíždět, ale už bych tě neviděl, jak přijíždíš.."
"Věř mi taky trochu prosím.."
"Já ti věřím, ale nakoupit zajedu já...radši.."
"To mě tady necháš samotnou?"
"Nenechám.."
"Takže mě bude hlídat nějakej tvůj kumpán? Bezva.."
Smál se. Podal jí krabici. Byla menší, ale na vrchu měla červenou mašli. Otevřela krabici a uvnitř spatřila malého pejska. Bylo to štěně jorkšíra. Vyndala ho a začala se s ním mazlit.
"Ten mě bude hlídat?"
"Je ti zcela k dispozici...Je jen tvůj.."
"Koupils mi psa?"
"Nelíbí?"
"Nee! Teda jo, líbí se mi! Je roztomilý...Děkuji ti.."
"Nemáš za co.."
"A to mě tenhle skrček má ohlídat?"
"Ne, to je tvůj mazlíček, hlídat tě bude někdo jiný..."
Písknul na prsty a v tu ránu tam přiběhl velký dobrman.
Vstala a šla ho pohladit. On se nechal a tulil se k ní.
"Teda..zírám.."
"Na co?"
"S nikim se takhle nemazlí, ani se mnou!"
"Já to se psy umím...Takže...Ten mě bude hlídat?"
"Ano, je velmi spolehlivý.."
"Ale..stejně..."
"Vrátím se brzo, neboj! Za půl hodiny jsem zpět.."
"No dobrá..."

Půl hodina uběhla celkem rychle. Tom nikde, ani auto neslyšela přijíždět. Pak se ale dole v kuchyni ozývali nějaké zvuky a rány. Psy nechala spát na posteli, sama popadla basebollku, kterou našla se válet v rohu, a šla do kuchyně, odkud se ozývaly ty zvuky.
Všude byla tma a nebylo nic vidět. Vešla do kuchyně a spatřila stín, určitě patřil muži. Napřáhla se tou pálkou a už už ho chtěla praštit, on ale úder chytil, z ruky jí pálku vyrval a zahodil na zem za něj. Michelle se lekla a klekla si na zem, roztřepali se jí kolena. Ten muž si klekl naproti ní a ruce jí položil na paže. Podívala se na něj. Neodolal, musel jí políbit. Nevěděla proč, ale nechala ho ať jí políbí. Odtáhl se od ní, popadl pálku a s její pomocí rozsvítil. Byl to Tom.

"Panebože! Vyděsil si mě! Kde si tak dlouho byl?" skočila mu di náruče.
"Hej, klídek! Byl jsem přece nakoupit.."
"A když si se vrátil, nemohl si si aspoň rozsvítit? Myslela jsem, že se sem někdo vloupal!"
"Od čeho tě hlídají ty psi?"
"Ty spí.."
"Cože?"
"Usnuli se mnou...Mě pak probudili ty zvuky, ale psy sem nechala spát dál."
"Aha."
"Tak běž...."
"Tak teď mě vyháníš?"
"Chci udělat tu večeři..."
"Chci ti pomoct.."
"Ne!"
"Proč?"
"Já chci vařit sama!"
"Ne ale že si tu něco uděláš!"
"No díky teda! A pak že mi věříš.."
"Omlouvám se..."
"Jo, jo! Tak už běž, až bude večeře, zavolám tě!"
"Dobrá, dobrá! Už jdu..."
Zvedl se a odešel k sobě do pokoje. Za pár minut ucítil lahodnou vůni jídla. Vyšel z pokoje a sešel dolu. Na stole spatřil příbory a všechno srovnané, jak kdyby měla přijít kontrola. Chtěl jít pomoct Michelle, ale ona zrovna vycházela s talířema z kuchyně. Položila je na stůl.
"Řekla jsem, že tě pak zavolám!"
"Lákala mě jsem ta lahodná vůně.."
"Tak se posaď.."
"Co?"
"No..to už je večeře hotová, víš? Mě to netrvá jako tobě.."
"To bylo drzý.."
"Ne, jenom upřímný.." vyplázla na něj jazyk a on jí gesto oplatil. Pak se usadil ke stolu a začal jíst. Večeře byla lahodná, musel jí pochválit.
Po jídle jí šel pomoct s úklidem nádobí. Ona nádobí myla, on utíral. Nechtěně se dotkla jeho ruky. Lekla se a upustila talíř. Klekla si a začala sbírat střepy ze země a přitom se pořád omlouvala. On jí vzal za ruce a postavil jí. Podíval s ejí do očí. V jeho pohledu spatřila spoustu něhy. Nakláněl se, že jí políbí. Ona ale ucukla, odtáhla se od něj, omluvila se mu a utekla do svého pokoje.
 


Komentáře

1 Tara Tara | Web | 18. září 2009 v 18:59 | Reagovat

ooojj tak to jre zajimavý xD atake no zajimavé xD bych brala keby by sa mi to taky stalo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.