°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

pro Sayiu

30. září 2009 v 19:39 | Aki |  povídky for you

V Akatsuki skrýši
"Hidane, Kakuzu! Pudete do Vodopádové vesnici.."
"Co tam?"
"Má tam být jeden z Jinchuuriki. Najít, chytit a přivést!"
"Hm.." kývl Hidan a chystal se k odchodu.
Došel si do svého pokoje pro svou kosu a šel.

U Vodopádové vesnice
"Kde že přesně má být ten Jinchuuriki?" ptal se Hidan.
"To nám Pein neřekl, řekl jen že má být ve vesnici.."
"Hm aha, takže tady třeba není a my sme se sem vláčeli zbytečně!" rozčiloval se.
Nedaleko nich byla jedna mladá a velmi silná kunoichi. Slyšela něčí hlas. Rozeběhla se tím směrem. Zůstala stát na stromě kousek od nich, aby si jí nevšimli. Kakuzu jí někoho připomínal. Nemínila dál zjišťovat, kdo to je. Použila svou chakru a techniku, díky které dokáže libovolně ovládat vodu.
Kolem Hidana a Kakuzu se náhle začalo objeovat obrovské množství vody. Snažilo se je chytit a uzavřít do vodního vězení.
"To na nás neplatí!" křikl Hidan.
Dívka seskošila ze stromu, ale techniku dál udržovala.
"Holka? S takovou silnou technikou? Co si zač?" vyptával se Hidan.
"Co je ti do toho!" zakřičela na něj.
"Nepodceňuj jí, Hidane...Že je to kunoichi neznamená, že není silná. Bůhví co má ještě v rukávu za trik.." Kakuzu si jí pořád prohlížel.
"Co na mě tak vejráš?"
"Nevim..Někoho mi hodně připomínáš...Neviděli jsme se už?"
"Je to možný..Taky mi někoho připomínáš..."
"Jak se jmenuješ?"
"To je slušnost ptát se dívky na jméno? Nejdřív se představ ty!"
"Jsem Kakuzu...a tohle je Hidan.."
"Hele! Ptala se jenom na tvoje jméno!"
"No a? Já jsem Sayia..."
"S-sa-yi-a?" vykulil oči Kakuzu.
"Jo! Co je?"
"Já...měl jsem....sestru Sayiu. Byla ti hodně podobná.."
"Já..měla jsem bratra. On ale naší vesnici opustil, když jsem byla malá. Nic o něm nevím, ale...pamatuji si jeho obličej. A vím jednu věc..asi to bude znít divně, ale...vím že měl...měl 5 srdcí.."
"Kakuzu!? Ty máš pět srdcí!" divil se se svým společníkem Hidan.
"M-moje sestra. Jmenovala se jako ty a ...uměla dokonale ovládat vodu. Dokázala s vodou udělat cokoliv..."
Sayia i Kakuzu se zarazili. Všechno pasovalo.
Sayia si v paměti vybavila obličej svého bratra a pomocí vody ho vytvořila.
"Tohle...takhle vypadal můj bratr. Takhle si ho pamatuju.."
"K-kakuzu! To jste...vy!" zíral Hidan.
Sayia zrušila vodní vězení kolem nich.
"Pa-k...je to tak! Jsi můj bratr!" zvolala stále překvapená Sayia.
Kakuzu na nic nečekal, přistoupil k ní a vroucně jí objal.
"Moje malá sestřička Sayia!"
"ehm ehm..." odkašlal si Hidan.
Kakuzu i Sayia se od sebe odtrhli.
"Co je?" křikl na něj Kakuzu.
"No..nechci vás rušit po tak dlouhém shledání, ale...je tu ještě ta mise.."
"Jaká mise?" ptala se Sayia.
"Promiň holka, ale...to se neříká!" usadil jí Hidan.
"Hele! Jestli tu misi máte ve vesnici, tak vám můžu pomoct! Dost dlouho jsem tady žila!"
"No...kde je místní Jinchuuriki?"
"Aha...no tak ten je už pěkných pár let pryč a nic se o něm neví. Máte hodně starou informaci..."
"Já to věděl!" rozčiloval se Hidan.
"P-počkejte! M-můžu...můžu se k vám přidat?"
Kakuzu kývl, a tak se k nim Sayia přidala. Hidan si mysll svý, vlastně se mu ve skutečnosti docela líbila. To si samozřejmě známý svůdník žen ale nechtěl připustit.

Zpátky u Akatsuki
Hidan si zalezl k sobě.
Kakuzu vzal Sayiu a vedl jí za Peinem.
"Pein-sama! To je moje sestra Sayia! Mohla by se přidat k Akatsuki?"
"Co dokážeš?"
"Dokážu libovolně ovládat vodu. Podle vůle.."
"Dokaž mi to!"
Sayia se zamyslela a pozorně hleděla na Peina. Za okamžik se vedle něz z vody vztyčila jeho podoba. Pein žasl.
"Výborně! Ty se mi budeš hodit! Vítej v Akatsuki..."
Sayia byla nadšená.
Kakuzu jí vzal a vedl jí k Hidanovi do pokoje.
"Proč nemůžu být s tebou v pokoji?"
"Nemám tam moc místa. Hidan se o tebe postará. Ten tam má místa habaděj.."
Otevřeli se dveře.
"Hej! Co je!" křikl Hidan.
"Promiň! Pein přijal Sayiu k Akatsuki..."
"Bezva! A co já s tim?"
"V pokoji nemám místo, takže...bude v pokoji u tebe.."
"Cože?"
Kakuzu jí prostě strčil dovnitř a zmizel.
Sayia se jen nevinně usmála a zčervenala. Pravda byla, že se jí Hidan moc líbil.
"Hm..no, tak..támhle je tvoje postel....Dobrou!" ukázal jí její postel, zalehl a usnul.
Vzala svoje věci, hodila je do skříně, lehla si a usnula.

O dva týdny později
"Kakuzu!!!?"
"Neřvi, Hidane! Co je?"
"Neviděl si Sayiu?"
"To jako proč?"
"No..vzpomínáš jak jsme si povídali..."
"Eh?"
"No..jak...sem ti říkal, že se mi moc líbí.."
"Řekl jsem, že máš od ní dát ruce pryč! Si akorát kurevník co svede každou ženskou jenom do postele!"
"Hele!!"
"Je to pravda!"
"Jo, jenže....teď je to jinak...uhm...noo...totiž...to.."
"Totiž co?"
"No...asi jsem blázen...a vlastně jo jsem! Do tvý ségry.."
"COŽE??????"
"Říká se to těžko ale...já..se zamiloval.."
"Vážně? Myslíš to opravdu vážně?"
"JO!"
"Tak to je.....BEZVA!"
"Fakt?"
"Jo! A už si s ní mluvil?"
"No chci jí to říct, ale nemůžu jí najít!"
"Je u sebe v pokoji....teda...ve VAŠEM pokoji..."
"To si to nemohl říct hned!?" Během vteřiny Hidan zmizel a jako střela pelášil k sobě do pokoje. Vtrhl dovnitř jako střela, zavřel za sebou dveře a stál a pátral po místnosti po Sayie.
"C-co -" ani to nestačila doříct. Hidan se na ní doslova vrhl a polibky jí "drtil" rty.
Pak se od ní prostě odtáhl a dlouze se jí zadíval do očí.
"Co..to..mělo...být?" Sayia byla zmatená.
"Sayio..já....já tě miluju!"
"Oh...co?"
"Jo! Zní to šíleně ale-"
"Taky tě miluju!" Nenechala ho to ani doříct a prostě se na něj vrhla a začala ho líbat.
U líbáni samozřejmě neskončili. Pomalu jí začal svlíkat a ona jeho. Když byli oba úplně nazí, popadl jí Hidan do náruče a opatrně jí položil na postel. Lehl si na ní, dlouze jí políbil a vnikl do ní. Pomalu přirážel a přitom si hrál s jejím jazýčkem. Vrcholu dosáhli ve stejný okamžik. Lehl si vedle ní, semkl ruce kolem jejích boků, položila mu hlavu na hruď a usnula.

O měsíc později
"Kakuzu?"
"Sayio! Děje se něco?"
"Musím...musím mluvit s Hidanem.."
"Stalo se něco?"
"Vlastně ano...Já..jsem....těhotná.."
"To je....BEZVA!"
"Vážně?"
"Jo! Gratuluju! Hidan je u sebe v pokoji."
"Jo..tak dík!"
Objala ho a odešla za Hidanem. Poalu otevřela a tiše zavřela dveře. Přišla k Hidanovi a sedla se vedle něj na postel.
"Hidane...musím...musím s tebou mluvit.."
"Děje se něco?"
"Vlastně děje..já..totiž...jsem těhotná..."
"To jakože-"
"Jo...čekám naše dítě.."
"To je....SUPER!"
"V-vážně?"
"Samozřejmě!"
Hidan byl radostí bez sebe. Objal Sayiu a políbil jí.

Od té doby si každou minutku povídá Hidan s jejím bříškem.
 


Komentáře

1 Sayia Sayia | Web | 1. října 2009 v 23:27 | Reagovat

Jezuuuus xD to je bezva! XD ja mam ale hodnyho brachu xD *0* moc sa mi to lubilo =3 Arigato moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.