°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Život mezi upíry - 1.část

31. srpna 2009 v 20:36 | Aki
autoři -> Aki a Christie

Isis - Christie, Violet - Aki

________________________________________________________________________________

Isis: Žiju jako každý jiný člověk, dalo by se teda říc "jako "člověk" ...chodím do školy, mám rodiče, příbuzné, pár kamarádů jsem také měla, než jsme se přestěhovali...je mi 16, teda, 16 mi bude hodně, hodně dlouho...Nestárnu, nespím a nejím, jsem upír, o mém stvořiteli nevím skoro nic, vím jen, že jsem šla jako ještě člověk, s kamarádkami do nějakého nového clubu, opila jsem se a když jsem se probudila, měla jsem bolesti, celá jsem hořela a nemohla se zvednout, asi za další 4 hodiny neústupné bolesti jsem se proměnila, nevěděla jsem nic o svém novém životě, musela jsem na vše přijít sama a teď takhle žiju už šestým měsícem...s lidmi se normálně bavím, ale samozřejmě se jimi i krmím...lidé se už vyptávali a divili, proč je má pleť tak smrtelně bledá, proč mám fialové rty, jsem ledová a mám zářivé oči, vysvětlení se jim však nedostalo...teď jsem v nocém městě, daleko od toho všeho, od vzpomínek, kdy jsem byla ještě člověk...jsem někdo jiný, a podle toho také budu žít...
Violet: Jsem normální 16letá puberťačka, která právě začala chodit na střední školu. Toužím zažít nějaké dobrodružství. I když se to na první pohled nezdá, jsem tichá, tajemná, náladová a někdy i protivná, ale to jen když nemám náladu. Jinak sem milá a když se rozkecám, jsem skoro k nezastavení. Toužim po lásce, asi jako každ holka v mym věku. Nedávno jsme se přestěhovali z malé vesničky na pokraji lesa sem, do města. Chci tu začít žít nový život, hodit vše zlé za hlavu a hlavně si najít nějaké přátele. Lidi se mnou moc nemluví, možná to bude tim, že jsem občas zamlklá a stydlivá, ale spíše to bude tím, že jsem 'jiná' než ostatní. Pleť mám sice normální, vlasy bo poky dlouhé, červené skoro až oranžové a fialově podbarvené, ale mé oči sou pro mnoho lidí záhadou. Jsou fialové, už od narození. Většinou chodim oblíkaná v něčem tmavém, ale někdy si vyjdu i v růžové, která patří mezi mé oblíbené barvy. Doufám, že konečně nebudu zase ta, které si nikdo nevšímá...Konečně snad najdu pravé přátele....
Isis: Dnes je první den mé nové školy, avšak se to někomu zdá divné, že jako upír chodí do školy, stále mi záleží na mém vzdělání, navíc, rodiče netuší co jsem doopravdy zač...Vyrážím tedy do školy, je slunečno, slunce mě nespálí jako to je v pověrách, nemám ho moc v lásce, ale mohu na něm být. Lidé které cestou míjím na mě jako vždy pohlíží se zájmem, ale zároveň i se strachem...nevšímám si jich, proč také, až někde potkám upíra, poznám ho...Zamířím do školy a hledám svou novou třídu pod názvem: "1.EG" ...vejdu do třídy, je tam hodně lidí, kteří jsou hluční, baví se spolu, seznamují se a vzájemně se prohlíží...vejdu tam, všichni ztichnou a jejich pohled spočine na mě, bez zájmu zamířím do poslední lavice u okna, která je jako asi jedna z mála volná, sednu si a čekám...
Violet: Vzbudím se jen tak tak. Běžím do kuchyně, popadnu lahev s mým oblíbeným pitím - Mattoni s příchutí bílých hroznů - nacpu jí dto tašky a tašku hodim na schody. Vlezu do pokoje, hodim na sebe něco, přeběhnu do koupelny, kde si stejnak jen udělám slabý linky, stáhnu vlasy do culíku a du. Na schodech popadnu tašku, dole se obuju a vyrážim. Slyšim jen, jak na mě táta huláká "Ahoj". Jen pro informaci mimo, žiju jen s otcem. Mámu nemám a nic o ní nevím. Jdu do školy, koukám do země a poslouchám jako vždy. Cítím jen pohledy ostatních, což mi docela i vadí. Dneska je celkem pěknej den, ale pro mě to stejně bude den blbec. Když dorazim před školu, chvíli stojim a koukám. Pak s těžkým odhodláním vstoupím do třídy. Skoro nikdo si mě ani nevšiml, což je normální a nevadí mi to. Zamířim pohledem dohu v poslední lavici u okna, ale bohužel je mé oblíbené místo už obsazené. Sedí tam dívka, pěkná dívka, ale je na ní přeci jen něco divného. Příde mi až moc bledá...Radši si jí nebudu moc prohlížet, nebo bude ona koukat po mě. Nechám to být a sednu si před ni...
Isis: O chvíli později si přede mě najednou sedne nějaká dívka, vcelku normální, řeknu si, jako každá jiná lidská bytost...přijde učitel, říká že je náš třídní a vede sebou další 2 žáky, koukám po třídě, ale jediná dvě volná místa jsou vedle mě a vedle té dívky přede mnou...nehodlám se tím zabývat a dál jen tak sedím a koukám z okna, když v tom najednou u mé lavice stojí ta dívka a nesměle se ptá jestli si může přisednout, trochu mě to zaskočilo, mě se většina lidí vyhýbá, kývnu na souhlas a dál jí neřeším..měli jsme jen 2 hodiny takže to uběhlo hodně rychle, hlavně když u mě je jiný posun času...po zvonění vyjdu ze třídy a jdu si dát učebnice, které jsme dostali do své skříňky na chodbě...
Violet: Sedim si tak ve třídě, když konečně příde učitel a táhne sebou ještě nějaký dva kluky. Porozhlídnu se po třídě, jediná volná místa sou u té dívky a u mě. Radši budu sedět s ní než s nějakm potížistou. Čekala jsem že zabručí, že ne a pošle mě někam, ale mýlila jsem se... Souhlasila, přišla mi hrozně milá, doufám, že si s ní budu rozumět. Po dvou hodinách jsme dostali klíčky od skříněk, a tak jsem popadla svou gromádku učebnic a nesla jsem jí ke skříňce. Po dlouhém hledání jsem konečně našla svou skříňku s číslem 16. Položim učebnice na zem a odemykám skříňku. Jsem děsný poleno, vůbev mi to nejde. Vidim jak směrem ke mě příde ta dívka a začně otevírat skříňku hned vedle mě, s číslem 15. Poprosím ji, jetli by mi pomohla se zámkem. Odemkla mi a šla pryč. Rychle jsem naházela učebnice do skříňky, zamkla jí a šla jsem za tou dívkou...
Isis: Když jsem si srovnala učebnice do skříňky, přišla vedle ke skříňce ta dívka se kterou sedím, přímo hodila učebnice na zem a snažila se odemknout...nešlo jí to, nesměle se usmála a zeptala se jestli bych jí nepomohla, usmála jsem se tomu, mám mnohem větší sílu než lidé, odemkla jsem úplně v pohodě, vrátila jí klíčky a šla směrem k východu školy...nevěděla jsem co budu dělat po zbytek dne, rozhodla jsem se tedy zajít podívat po městě, třeba po nějakých hadříkách nebo filmech ...přece jenom něco z člověka ze mě zůstalo, avšak ty nejnepotřebnější věci, šla jsem k náměstí a jen tak podle oka se vydala k jednomu dobře vypadajícímu obchodu...měla jsem takový pocit, jako když jde někdo zamnou, jako když mě někdo sleduje, nevěnovala jsem tomu pozornost a vešla dovnitř...
Violet: Něvěděla jsem co dělat, táta se stejně vrátí večer, a tak jsem se rozhodla tu dívku sledovat. Zalezla kam si do obchůdku, myslím že tam měli na prodej nějaou kosmetiku či co, něvěnovala sem tomu pozornost a přistoupila jsem k nějakému stánku. Jak sem se ale pořád ohlížela, abych jí neztratila, narazila jsem do pána, který ve stánku prodával sluneční brýle. Bohužel nesl nějaké krabice, naštěstí tam nebylo nic tvrdého, ale i tak to trochu zabolelo, když na mě všechny ty krabice spadli. Vyhrabala jsem se a přímo nade mnou stála ta dívka a usmívala se. Pomohla mi vstát a uklidit po sobě bordel. Byla sem jí nesmírně vděčná. Naneštěstí, pána ze stánku znám, a tak to nechal být a přijal mou omluvu. Jsem hroznej nešika...
Isis: Když jsem byla v tom obchodě a rozhlížela se po něm, ucítila jsem něčí pohled, otočila jsem se ajelikož mám výborný zrak i sluch, viděla jsem tu dívku zalezlou za nějakým stánkem jak kouká směrem ke mě, po chvíli později jsem šla do jiného koutu obchodu a tu dívku stále sledovala, narazila do muže s krabicemi, které na ní spadly...usmála jsem se tomu jen a vyšla směrem k ní, když se podívala nad sebe, stála jsem tam já, koukala na mě jako přimražená, podala jsem jí ruku a pomohla vztát, díky mé síle byla nahoře okamžitě, koukala na mě velice udiveně, jak jsem to udělala...jen jsem se usmála...
Violet: Nechápu to, má ohromnou sílu! Už teď mi příde sympatická, mohli bychom být přítelkyně. Nevěděla jsem co říct, a tak jsem se jí omluvila za to, že jsem jí sledovala. Chtěla jsem se s ní seznámit, a tak sem jí jako slušný člověk podala ruku a představila se: "Ahoj...Já jsem Violet..."
Isis: Prý mě sledovala, stejně jsem to vlastně celou dobu věděla, podala mi ruku s tím, že se jemnuje Violet, podala jsem jí také ruku .."Já Isis" ...řekla jsem svým ledovým hlasem, Violet ztuhla, zděšeně na mě koukala a pustila mou ruku...
Violet: Už od prvního pohledu jsem věděla, že je ta dívka něčím zvláštní, ale že je tak ledová. Jako kdyby byla mrtvá. Napadal mě jediná věc, ale hned sem tu myšlenku zahnala. Nemůžu přeci pořád žít ve světě fantazie, upíři přeci nejsou. Jen tak náhodou jsem přejela očima po velkých hodinách na věži uprostřed náměstí a zděsila jsem se. Omluvila jsem se a spěchala jsem domů. Ani ne uprostřed mé cesty mě přepadl děsný liják.
Isis: Docela milá holka, taková potřeštěná, ale takoví jsou lidé, taková jsem byla nejspíš také, nevzpomínám si už...nevím jak dlouho jsem na tom náměstí stála, najednou začala hrozně pršet, déš´t mi nevadí, pomalým krokem jsem se vydala k domu, uvědomila jsem si že jdu správným směrem, avšak to tu ani pořádně neznám...došla jsem k domu, odemkla a vlezla dovnitř, jelikož žiji jen s matkou a ona není skoro vůbec doma, dům byl zase prázdný, matka pracuje v jedné své firmě takže je časově vytížená...svlékla jsem se z mokrých šatů a jen tak nahá se procházela po bytě, došla jsem si do koupelny pro župan a sedla k televizi...z batohu jsem vyndala pár dvd které jsem si půjčila v místní půjčovně a chtěla jsem si jedno zapnout, když v tom mě přepadla děsná žízeň...
Violet: Čekala jsem aspoň malý deštík či pár kapek, ale hrozně se rozpršelo. Od domu jsem to měla jen chvíli. Bydleli jsme na samotě u lesa. Doběhla jsem k domu, čekala jsem e bude prázdký, jelikož táta je umělec. Takže je buď to v některé ze svých galeriií, kreslí obrazy či dělá fotografie, a nebo pracuje na nové knize. Zalezla jsem dovnitř, klesla jsem podél zdi na podlahu a začala si rozvazovat tkaničky u bot. Přemýšlela jsem, co asi tak budu dělat a pořád jsem musela myslet i na Isis. Náhle jsem uslyšela kroky. Zvedla jsem hlavu a spatřila svého otce. "Kde jsi proboha byla, Violet? Vždyť si celá mokrá, určitě jsi šla v dešti. Jaktože si ze školy přišla tak pozdě? A jaká ta škola vůbec je?" "Co tu děláš?" "Nemůžu být doma?" "Myslela jsem, že budeš v práci.." "Měla jsi snad něco v plánu?" "Ne..." Zvedla jsem se z podlahy, vyšlapala schody a kráčela jsem do svého pokoje. Pořád jsem byla jakoby vyděšená, a tak jsem se zavřela v pokoji, sedla si na zem a jen jsem hleděla na kapky, jak mi stékají v pokoji po okně...
Isis: Rychle jsem se zvedla a jen tak v županu, pod ním nic, bez bot, jsem vyběhla ven do toho hrozného deště, zima mi nebyla...pomalu jsem šla a rozhlížela se kolem sebe, až jsem došla k jednomu přístřešku, kde pod ním stálo pár mladých kluků...z dálky na mě pískali a zvali mě a´t jdu k nim, neodolala jsem pokušení, přišla jsem blíž...byli 3, přímo mě tam balili a zvali jestli s nima nezajdu někam do tepla...usmála jsem se, přiblížila se k jednomu z nich, k takovému vysokému blonďákovi, byl hezký, nasávala jsem vůni jeho krve, to teplo které z něj sálá...až jsem se neovládla a začala ho sát, ostatní dva kluci neměli ponětí co se děje, mysleli si snad, že ho líbám nebo něco podobného...když bez jakékolivz námky života klesl na zem,
další z nich, takový menší, s černými krátkými nagelovanými vlasy začal křičet a snažil se utéct, chytila jsem ho pod krkem a odhodila proti zdi, skácel se bezmocně k zemi...otočila jsem se k třetímu z party, pohladila ho po tváři, byl tak horký a vysála ho, za několik sekund bylo po všem a už jsem stála nad tím černovlasým, ze rtu mu tekla krev, slízla jsem mu jí...a i jeho vysála...když byli všichni tři mrtví, se sytě zelenýma očima jsem se rozhlédla po okolí, pořád pršelo, déšť smyje zbylou krev...
Violet: Usnula jsem. Zdál se mi sen. Nějaký divný. Lekla jsem se a vzbudila se, naštěstí jsem si nic nepamatovala. Byla mi zima. Vstala jsem a šla jsem do kuchyně. Po celém domě byl klid a ticho. Nemám ráda tak moc velké ticho. Takže táta někam odjel, ani mi nenechal vzkaz, v tom případě by se měl bzy vrátit. Udělala jsem si čaj, vzala si ho do pokoje, sedla si na postel do rohy ke zdi a zapla televizi. Zrovna běželi zprávy, zadívala jsem se a ze zdola jsem slyšela nějaké zvuky. Ze začátku jsem jim nevěnovala pozornost, ale byli čim dál tim víc hlasitější. Už jsem to nemohla vydržet, sice jsem se trochu bála, ale vstala jsem a šla se podívat do sklepa.
Isis: Najednou se všechno seběhlo tak rychle, kolem jeli autem nějací lidé, zastavili když viděli ty mrtvoly a volali policii, křičeli na mě ale nerozuměla jsem jim...radši jsem co nejrychleji utekla, ocitla jsem se u zdi nějakého baráku, celá na kost promočená, můj sametový župan se mi začínal lepit na tělo...uslyšela jsem z velké dálky sirény ale rychle se blížily, neváhala jsem a pootevřeným oknem jsem skočila do sklepa nějakého domu a v rohu u okna tiše vyčkávala...
Violet: Šla jsem ze schodů a v ruce jsem pro jistotu držela kudlu! Najednou jsem slyšela sirény od policie, jakoby zastavily u našeho domu. Okamžitě jsem zapomněla na zvuky a přiběhla jsem k oknu a doufala, že se nic nestalo. Z ničeho nic se rozjeli a jeli dál. Nechala jsem to být, zapomněla jsem i na ty zvuky, ale náhle jsem uslyšela velkou ránu. Prudce jsem se otočila. Na nic jsem nečekala a rozeběhla jsem se do sklepa. Nahoře u schodů jsem si rozsvítila, pomalu jsem sešla schody. V rohu jsem spatřila jakousi postavu.."Kdo si a co tu chceš?" Klepal se mi hlas, nejspíše ze strachu...
Isis: Někdo se rychle blížil po schodech sem dolů, sem ke mě, lekla jsem se....v té rychlosti jsem si neuvědomila, že by někdo mohl být doma, přimáčkla jsem se ke zdi a tiše vyčkávala...někdo přišel, byla tam docela tma, svítilo se jen na chodbě, najednou ta osobna promluvila: "Kdo jsi a co tu chceš?" z toho hlasu bylo slyšet jak se bojí, celý se jí klepal...ano jí! ten hlas patřil Violet! oddychla jsem si že je to alespoň někdo koho "znám" a pomalu vystoupila z rohu na světlo...celá promočená, zmrzlá (teda podle lidí), mě samozřejmě zima nebyla...Violet vykulila oči, v rude držela kudlu, tomu jsem se zasmála, stejně by mi tím neublížila..."Co se ti stalo? A proč jsi tady?" řekla vyděšeně a sundavala si mikinu aby mi jí mohla půjčit...
Violet: Už jsem čekala nějakého násilníka či vraha, a ona to Isis. Oddychla jsem si a vzala jí nahoru. Pučila jsem jí nějké věci, i když jsem se divila, že se neklepe zimou. Udělala jsem jí čaj a podala jí ho. Koukala na ten hrneček, jakoby nevěděla co s tím. Šla jsem do pokoje, přinesla si svůj a urskla jsem si. Isis udělala to samé. Musela jsem se začít smát. Nevím proč, ale bylo mi najednou tak chladno, že jsem musela snad všude zapnout topení. Nevěděla jsem, co tu s ní budu dělat, a tak jsem si stoupla ke skříni v obýváku a začala se hrabat mezi nějakýma filmama. Vytáhla jsem nějaký film o upírech a nabídla jsem Isis, jestli se na něj podíváme.
Isis: Violet mi uvařila šálek horkého čaje a podala mi ho, když jsem si ho od ní vzala, úplně mě pálil do rukou, musela jsem si vytáhnout rukávy od mikiny co mi půjčila abych se neopařila...Violet si vzala také hrnek a napila se, koukala na mě nějak podezřele tak jsem raději také rychle trošku usrkla, čaj mě přímo pálil v krku ale množství bylo naštěstí malé a dalo se to přežít...Violet se otočila a začala běhat po bytě a zapínat topení, nevadilo mi to, pokud by tu nebylo alespoň kolem 25ti stupňů...když měla dokonáno, šla ke skříňce s dvd a vytáhla nějaký film a dala ho do dvd přehrávače, usmála se na mě a říkala, že je to dobrý horor, že mě to bude bavit...hrnek jsem položila na stůl a usadila se v křesle, Violet přeze mě ještě hodila teplou deku a už jsme koukali...začalo to docela nevinně, než jsem uviděla název: "Zánik upírů", nasucho a hlasitě jsem polkla a podívala se na Violet...
Violet: Doufám, že se bude Isis líbit. Je to můj snad nejoblíbenější horor, mohla bych na něj koukat pořád. Otočila jsem se na Isis s úsměvem na tváři, ale ona mi přišla ještě bledější než obvykle. Ve tváři měla...nepopsatelný vyýraz, jakoby děs, hrůzu a zoufaltsví v jednom. "Isis? Děje se něco? Je vše v pořádku?" Nevěděla jsem vůbec, co se děje a co mám dělat. Isis byla velmi milá, ale stejně jakoby mi něco pořád říkalo, že mám být přeci jen odtažitá. Chovala se jinak než ostatní.
Isis: Měla jsem takový pocit, jako by snad tušila co jsem zač, ale tím, že se mě zeptala co se děje, jsem změnila názor...nejspíš se jí ten film opravdu jen líbí a semnou to nemá co dělat, nebudu si tím zatěžovat hlavu ...jenže jsem najednou nevěděla co jí odpovědět, rychle jsem musela něco vymyslet ..."No já, víš...já se u hororů hrozně bojím, tak, jestli to není moc strašidelné a tak..." nějak jsem ze sebe vysoukala a vypadalo to že mi to sežrala, usmála se a řekla jen že je tu semnou, že se nemám čeho bát, usmála jsem se zpět a koukala ...
Violet: Jsem pako! Dyť mě sakra mohlo napadnout, že se jen bojí. Bez přemýšlení jsem se praštila ovladačem do hlavy. Isis jen koukala. Řekla jsem, ať si toho nevšímá a nechala jsem to být. Možná jsem přeci jen..uhm...podezíravá, I když...zatím jsem na ní neviděla skoro nic normálního. Když to začínalo být skoro nejnapínavější, vyvražďovali upíry, no prostě masakr, Isis se sebrala, že už úrý musí jít domů. Vypla jsem to a řekla jsem jí, ať si to oblečení klidnš nechá, že mi ho může vráti zítra. Doprovodila jsem jí ke dveřím, pozdravila jsem jí, zamávala na rozloučenou a sledovala jsem jí oknem kam nejdál jsem mohla, Vlastně bych jí sledovala ještě dál, kdyby mě neupoutalo tátovo auto, která právě přijíždělo. Přijel k domu, zaparkoval, vylzl z auta a hned po něm vystoupila z auta nějaká žena. Byla jsem v šoku. Vyběhla jsem do svého pokoje, vzteky třískla dveřmi, posadila jsem se na postel a začala jsem si zase něco kreslit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.