°°° Just live, baka! And enjoy your life! °°°

* Chcete být SB? * !!!REKLAMY!!! *

Sice to nejspíš vypadá, že jsem opět neaktivní, ale momentálně ve volných chvílích přepisuji a opravuji staré povídky ;)

Hledání sebe sama 1 - Rozhodnutí o přijetí, o budoucnosti

31. srpna 2009 v 20:51 | Aki
Před čtyřmi lety:

"Leyen, pojď jsem prosím. A zavolej i svého bratra!" Leyen ani netušila, že zrovna tato chvíle jí změní život. Zavolala svého bratra. Sedli si naproti svému otci a on jim oznámil, že se stěhují. Nevadilo jim to, řekli si, že se přestěhují jen z města do města a dál to neřešili, ale pak jim otec oznámil, že se přestěhují do Japonska. Ruki(Leyein bratr) se lekl tak, až z toho vyplivl na otce svou limonádu. Leyen nemohla dýchat. Nevěděla, jestli má být šťastná nebo skleslá. Japonsko zbožňovala, ale nikdy jí nenapadlo, že by se tam někdy přestěhovala. Je to kvůli otcovo práci. Leyen už to rozdýchala. Myslela si, že víc překvapující to snad už být nemůže, ale když se Ruki zeptal kam přesně se přestěhují, bylo jim řečeno, že budou žít někde na kraji Tokya. Ruki i Leyen byli šťastni a překvapeni, ale zároveň pociťovali smutek. Bylo jim řečeno, že už mají zařízenou i školu. Leyen v té době bylo 15 a ona měla jít do 1.ročníku na střední škole. Rukimu bylo 18, a měl dokončovat střední. Vše bylo zařízeno. Ani se nenadáli a za týden už seděli v letadle směr Tokyo. Letěli skoro celý den, nebo se jim to spíš zdálo, že to trvalo takovou dobu. Když přiletěli do Tokya, byli ubytováni v nějakém hotelu a hned brzy ráno se jeli podívat na jejich příští dům.
Přijeli k 'menší' vilce. Leyen otevřela dveře a zvědavě vešla dovnitř, hned za ní Ruki. Otec ještě něco zařizoval venku. Leyen a Ruki prozkoumávali přízemí vilky. Obývák i kuchyň už byli zařízeny a navíc to byli velmi prostorné místnosti. Za kuchyní byli menší dveře, které mířili do koupelny. Nebyli odděleni zdí, jen menší kuchyňkou. Za obývákem se ukrývali postarší dveře, vedli do sklepa. Tam se radši Leyen a Ruki podívat nechtěli. V obývacím pokoji byli polodlouhé 'balkonové' dveře, které vedli na celkem dosti rozsáhlou zahradu. Nádherný to pohled, i výhled. Spousta rozkvetlých sakur, tu vůni si ani nedokážete představit. Zahrada se protahovala a kolem stromů vedla úzká cestička. Mířila k malému rybníčku ve středu zahrady. Kousek o rybníčku byl útulný zahradní altánek. Byl to nádherný pohled, až vyrážel dech z plic. Nepopsatelná zážitek. Leyen se ale vzpamatovala a vrátila se do domu. Vystoupala po schodech do dalšího patra. Vedle schodů byli další schody, vedoucí do podkroví. Řekla si, že se tam podívá později. Vešla do 1.místnosti na levo od schodů. Hned jak vešla, místnost se jí zalíbila, jak tvarem tak i tím, že tam byl menší balkonek s výhledem na zahradu. Rozhodla, že zde bude její pokoj. Naprosti pokoji byla menší koupelna, celkem moderně zařízena. Vlastně v domě byli zařízeny všechny místnosti kromě pokojů. Vedle Leyenina pokoje byly další dveře, otevřela je. V místnosti už stál Ruki. Byla tvarově i velikostí podná jejímu pokoji, i jeho pokoj měla balkonek s výhledem na zahradu. Na konci chodby, vpravo od schodů měl nakonec ložnici jejich otec. Dokonce si tam zřídil i menší pracovnu. V ložnici byl o torchu větší balkon než v ostatních pokojích, ale také vedl směr na zahradu. Leyen sešla do obývaku, usadila se na gauč, ale brzy jí to omrzelo. Řekla si, že se rozhlídne z okna. Spatřila v okne v protější vilce nějakou dívku. V tu dobu a v tu chvíli ale ještě netušila, že s ní bude mít v budoucnu velmi blízký vztah.
Laivi prožívala opět další nudný den. Už si myslela, že se nudou snad ukouše k smrti, ale náhle zaslechla přijíždět vícero aut. Nevěnovala tomu pozornost, ale zaslechla jakési hlasy a rány. Pomyslela si, že to musí být ti nový sousedi. Šla se na okamžik projít po své zahradě, kterou jí paní Cho nechala zařídit. Byla to pro ní něco jako hodná teta, která se o ni velmi dobře stará. Laivi chtěla alespoń trochu relaxovat u bazénu, ale to bohužel nešlo. Jejich noví sousedé dělali strašný rámus. Uplynulo několik minut a ona už to nevydržela. Zalezla zpět do domu, přilítla do obývacího pokoje jako uragán a sledovala, co se děje. Náhle v protějším okně zahlédla dívku. Nešlo si jí nevšimnout. Ta dívka jakoby jí jakýsim nevysvětlitelným způsobem uchvátila. Ona ale ovšem také nevěděla, co si pro ní osud připravil.

SOUČASNOST
"Tati, tati!"
"Co se děje, Leyen?"
"Přišel ten dopis, z té vysoké školy!"
"A co? Vzali tě?"
"Já ještě nevím!"
"Ta sedej a rozbaluj!"
Leyen si přisedla na pohovku ke svému otci. Bylo to takové napětí, že by se atmosféra kolem nich dala krájet. Bylo by skvělé, kdyby Leyen vzali, její bratr Ruki chodil na tatáž skolu. Nyní tam bude skládat maturitu. Leyen přelétla písmenka v dopise tak rychle, jako kdyby měla každou chvíli oslepnout a už nikdy to nevidět.Za pár vteřin měla přečteno a věděla o rohodnutí, hodila dopis po otci a ten chudák si už myslel, že jí nevzali. Přečetl si to a byl samou radostí bez sebe. Ano! Vzali jí! Leyen se ještě chvíli nemohla nadechnout a pak měla slzy skoro na krajíčku. Byla velmi šťastná, byl to její sen studovat na této škole. Právě se vracel Ruki domů, Leyen mu hned skočila kolem krku. Chudák nevěděl, co se děje. Otec mu podal dopis. Ruki sdílel radost s nimi. Leyen na ni nečekala, musela se jít pochlubit svým známým z Anglie, a proto rychle vyběhla do svého pokoje, zapla si nota a hned všem začala psát, aby jim mohla zdělit tu úžasnou novinu.


"Laivi?"
"Ano, slečno Cho?"
"Máš tu dopis z té vysoké školy. Rozhodnutí o přijetí."
Laivi k paní Cho přilítla jako nametenej blesk, popadla dopis a rychle ho rozbalila. Trvalo to několik minut, tajuplné ticho plné očekávání. Laivi najednou jakoby samou radostí vypískla. Paní Cho byla šťastná i za ní. Pro Laivi to bylo obrovské štěstí, už od malička si přála chodit na tuto prestižní školu a nyní se jí její velké přání splní.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.